Perličky na dně

Postřižiny, Skřivánci na niti a Slavnosti sněženek prokazují, že Hrabala je nejlépe točit civilně, nechat ho promlouvat pouze skrze dialogy, bez pokusů o pseudoumělecké pábitelské scény ála Kachyňa. V těchto povídkách se bohužel takových sekvencí nachází přehršle, takže jsou děsně natahované a nudné, s výjimkou té poslední, která také patří k jasně nejlepším. Kdyby nebylo úděsné hudby, tanečků stařečka s nožem a zpomalených automobilových bouraček, nejvíc by se mně líbil ten jediný barevný příběh od Schorma. Zato u druhého příběhu pravidelně usínám, takže ten dost dobře hodnotit nemůžu. (24.02.2013)

Souhlasím s komentářem od Pohrobka. Perličky na dně jsou zajímavým počinem Hrabalovým. To že na povídkách pracovalo více režisérů jenom přidalo k dokonalosti a preciznosti. Nejvíc se mi líbila povídka "Automat svět" od režisérky Věry Chytilové. Režisérka dodala osobité kouzlo povídce s V.Boudníkem (který mimochodem hrál sám sebe). Spoiler:Nejlepší část v povídce přijde na konci - takový melancholicky-depresivní střih scény kdy Vladimír a opilá něvěsta utíkají v bouři..v závěru pohled na stromy ověšenými kravatou a kusy nevěstiných šátů dodává dílu až Warholovský nádech. (29.10.2011)

Tyhle Hrabalovy povídky mne nijak nenadchly. V 60. letech přišla tzv. nová vlna, která dávala prostor nehercům a ukecanosti. Tato ukecanost může být v některých případech vtipná, jindy už méně, a to je právě případ Perliček na dně. Až poslední povídka Jaromila Jireše, o cikánce, kterou za 35 korun ulovil na šuk Ivan Vyskočil se mi opravdu líbila. "Kolik ti je?" "25" "Voko bere" (11.12.2007)

Jako každý povídkový film i tenhle trpí nevyrovnaností jednotlivých částí. Vrcholem je pro mě povídka Jana Němce o dvou pánech na smrtelné posteli. Jediné co mě mrzí je, že do filmu nakonec nebylo zařazeno Passerovo Fádní odpoledne, které jediné přesně vystihovalo to, co jsem od Perliček čekal. Smrt pana Baltazara- 70%, Podvodníci- 80%, Dům Radosti- 50%, Automat svět- 55% a Romance- 75%. Průměr je tedy odpovídajících 66% a tedy silnější tři hvězdy. (30.09.2010)

Smrt pana Baltazara - Jiří Menzel;  Povídka, která nejvíc potěšila a nejvíc z ní čišela hrabalovština.                        Podvodníci - Jan Němec;  Dědoušci byli decentní, příběh vystoupill, až když jsem se podívala v klidu podruhé. Moc pěkná koncovka.                                                                                                                                                                                       Dům radosti - Edvald Schorm;   Zábavné provedení, které neslo svůj vlastní výrazný rukopis, ale předloha autora byla pořád ještě čitelná.                                                                                                                                                                         Automat svět - Věra Chytilová; Byla jsem hodně zvědavá, jak se svézázná dáma popasuje s panem doktorem. Zvědavost zvolna přerostla v zalíbení. Svérázné pojetí.                                                                                                                                 Romance - Jaromil Jireš;  Nejvíc dokumentárních záběrů. (20.02.2015)