Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
"Perličky" jsou dobrým úvodem do raného, ještě poměrně surového a realistického Hrabala, dříve než ho překryl nános vylhané pábitelské bezstarostnosti (na čemž měl pozdější Menzelův filmový monopol lví podíl). Povídky mají výrazně experimentální charakter, mladí, brzy poté už slavní režiséři ještě hledali svůj styl a kdo by očekával kýčovitou pohodu Slavností sněženek nebo Postřižin, bude silně zmaten. Úvodní Menzelova povídka mi připadá nejslabší, což jistě zčásti plyne z toho, že mi Menzelův Hrabal vadí obecně, ale i když se pokusím být zcela objektivní, Smrt pana Baltazara je (třeba na rozdíl od Ostře sledovaných vlaků) podivně nesoustředěná, strnulá, nevtipná, špatně natočená a bez pointy. Naopak druhá povídka (Podvodníci, Němec) je krátkou, ale mrazivě působivou moralitou, třetí (Dům radosti, Schorm) mě naprosto vyvedla z míry; že by se vážný, existenciální Schorm posiloval při tvorbě scénáře LSD? Čtvrtá povídka (Automat Svět, Chytilová) je pro mě vrcholem celého cyklu, ale námět by snesl delší formát, je podán trochu překotně, režisérka toho chtěla na malé ploše obsáhnout příliš (včetně jakési minireportáže o Boudníkově tvorbě). Pátá povídka (Romance, Jireš) je "nejpříjemnější", vizuálně okouzlující, ale má oproti předchozím výrazně pomalejší tempo, málo dramatickou stavbu a mladý Vyskočil, který nikdy neuměl moc hrát, tu připomíná chodící prkno navlečené do flanelové košile. Jako celek jsou "Perličky" veledůležitým dokumentem doby a filmového vývoje, ale mají příliš mnoho vad na kráse, než aby se jim divák mohl zcela oddat. ()
Jeden z nejpoetičtějších filmů naší kinematografie. ()