Čarovné jablko

Hledání u konce - konečně pohádka, co se povedla. Jednoduché, funkční a milé, trochu i vtipné, silné ponaučení… láska ke kamarádce je prostě nejvíc! A zdařilý pokus převrátit rčení “jablko nepadá daleko od stromu” - protože nemusíme pokračovat v rodiném dědictví, pokud s ním nesouhlasíme! Za tuhle část moc děkuji! Samozřejmě se našly i chyby a části, které trochu drhly (Hanička ani slzu neuroní, však chlapec si může milovat koho chce…), ale suma sumárum - tohle si i pustím znovu! (25.12.2024)

Čarovné jablko bych spíše označila jako pohádkový film, stejně jako je Hodinářův učeň, Třetí princ, Kráľ Drozdia brada nebo Krakonošovo tajemství, ano některé efekty jsou vousatější, ale neřeším, neřeší to ani děti, kterým je pohádka určena. Malinko ponuré a pomalé, ale mně takové pojetí vyhovuje lépe, než uvřeštěné, afektované počiny s hnusnými kostýmy, nekvalitním scénářem, plné otravného pitvoření. Výborný casting i kamera, příjemná podívaná, vkusně nadabovaná do češtiny, ačkoli kvůli mně toho nebylo zapotřebí, hezký námět, líčení, účesy, oděvy, pěkné světlo, ještě dodám, že málokterá pohádka se mi v posledních deseti letech líbila, takže s chutí chválím dílko, u jehož tvorby se používala hlava a vytříbený vkus. Hudba Ondřeje Brzobohatého je nádherná. Po Čierna labuť, biela vrana další parádní věc- klobouček. Zuzanka Kanócz výborná, Adam Joura šarmantní a o Viktórii ještě uslyšíme. Skvělá byla i v Čase nádejí no a zlo v podání Kristíny Vaculík Turjanové, to nemělo chybu! Ivanka Chýlková má na poli záporných pohádkových postav solidní konkurentku. Čarovné jablko nebude pro každého, ale své příznivce si jistě najde. Chválím. (26.12.2024)

TAKHLE SE DĚLÁ ŠTĚDROVEČERNÍ POHÁDKA! slováci... tohle se vám povedlo. hodně. pěkný princ, pěkný kámoš, dobrý příběh (který dává smysl!), čarodějky, občasné sapphic vibes (netflix and potion making at my house tonight?), krásný konec, POCHOPILA JSEM TO, ZABAVILO MĚ TO, ježiši kriste, češi, co jste to tenhle rok udělali! no, nebudu už naštvaná. možná budu. nevím. veselé vánoce! (25.12.2024)

Oproti letošní české hlavní pohádce nesrovnatelně lepší. Byť některé společné znaky mají. Například ubohé triky, nelogické počínání a dosti hluchých, zbytečných míst a prince nedůležitého jelimana. (To už je asi nějaký standart v této době, vrazit všude silnou hrdinku a prince co potřebuje zachránit) Na stranu druhou, slovenská pohádka disponuje hezkou hudbou, sympatickou hlavní hrdinkou, pohádkovou atmosférou, hrajícími herci a jakž takž ucházejícími dialogy.  Nejedná se o žádný kinematografický skvost, ale dalo se to shlédnout bez větší újmy na zdraví. Za mne dvě a půl hvězdy. (26.12.2024)

Tato pohádka sice nabyla zázračná, ale stejně jsem neodolala a v klidu jsem se na ni podívala ještě jednou. S tou naší štědrovečerní měla společný převažující ženský prvek a prince vynálezce, snad proto, že v té době měli přístup ke vzdělání pouze lidé z vyšších vrstev. I když jsem nebyla nadšena, tak při opakovaném sledování, když jsem se oprostila od blýskavých fantasy efektů z mračen a létajících ohnivých koulí, zůstalo jednoduché vyprávění o dvou matkách čarodějkách – hodné a zlé, které se snažily výhodně provdat své dcery, nejlíp za prince. Bylinkářka a léčitelka Hanička působila velmi sympaticky, a tu laskavost nemusela ani hrát, byla ji dána. S princem to bylo horší. Kramár, Bartoška a Trávníček nám zestárli, a charizmatičtí krasavci zřejmě došli. Na výpravě se šetřilo, ale i tak nám letos, co se pohádek týče, dali slovenští tvůrci na frak. (28.12.2024)