Mládí

Narozdil od Kleopatry mě ta souvislost Singles - Samotáři napadla hned, jak jsem shlédla výše hodnocený film, samozřejmě až po Samotářích. Inspirace (nemyslím tím úplně kopírování) je zde podle mě úplně markantní, Ondříček si ani nedal moc práci s názvem filmu. Aktualizace: Po asi 3. shlédnutí musím ještě přehodnotit směrem nahoru. Především díky kapelám, jejichž hudba i představitelé se zde hojně vyskytují, to jsou prostě moje srdcovky, to nejde jinak. (31.03.2006)

6/10 Pěkný film o mladých lidech a jejich osobních problémech a radostech. Těžko mu něco vytknout, běžel hladce, zábavně, ale pro mě jaksi nevýrazně. Nelituji času stráveného u tohoto Croweova ranného dílka, ale nepřišlo mi, že mě něčím obohatilo. Pro Crowovy fanoušky určitě samozřejmost, ale ve srovnání s jinými obdobnými filmy bych asi zvolil konkurenci ;) (03.08.2006)

kingik někdy v komentáři vystihne mé pocity z filmu lépe než já, u Singles je to přesně ten případ, kdy není moc co dodávat. Film na mě také působí jako slátanina o ničem, která chce být děsně pro mladé a strašně cool, pro mladé je a strašně cool pro některé asi taky, ale připadám si jako při sledování Áčka a cítím se trapně za sebe, že na takovou blblost vůbec koukám. Ale když jsou tam ty rockové kapely, progresivní, Pearl Jam, hudby je hodně a té se taky film dost týká, tak je to asi dobré, že jo (ironie). No, já z toho takový pocit neměl a film mě nudil od začátku do konce. (20.10.2016)

9/10 - Že o tomhle grunge rock nebyl a Kurt Cobain o tomhle nezpíval? A víte, že mi to vůbec nevadí? Ano, o tzv. grunge generation pravdivěji referuje např. novela Michaela Hornburga Břečka nebo biografické knihy o výše zmíněném zpěvákovi, pro něhož Pearl Jam byla pouze komerční rocková kapela a Alice in Chains obyčejný heavy metal (mimochodem obě tyto skvělé kapely mají s filmem hodně společného, netřeba se o tom ani rozepisovat). Přesto nehodnotím kladně jen hudbu (ve filmu zazní např. i Pixies, Screaming Trees a další kapacity amerického nezávislého rocku), ale i příběh – inteligentní, který nesklouzává ke kýčovitosti či ´kontroverzi´ mnohých amerických filmů či seriálů o mládeži. Nadprůměrný film, objektivně – na pět hvězdiček asi není, ale prostě nemohu jinak. (31.01.2007)

Crowův klasicky kvalitní soundtrack doprovází tuto sice nijak extra objevnou, ale zato upřímně myšlenou a nenásilně podanou mozaiku o vztazích. Vzestupy, pády, sny, očekávání, sklamání a naděje jsou tu podány jemnou formou bez extra velkých gest, trapasů nebo proslovů. A tak to mám rád. Chtělo by to trochu větší prokreslení jednotlivých postav. Matt Dillon s dlouhým páčem byl vážně fešák. Trošičku slabší 4. (07.07.2011)