Režie:
Miroslav CikánHudba:
Julius KalašHrají:
Hugo Haas, Antonie Nedošinská, Hana Vítová, Jindřich Plachta, Kamila Rosenkranzová, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Eman Fiala, Ludvík Veverka (více)Obsahy(1)
Majitelka předměstského domu Anna Faktorová ztrpčuje nájemníkům život. V domě panuje přísný řád a jediný, kdo s paní Faktorovou dobře vychází, je příživník a zloděj Gustav, který na ostatní donáší. Do podkroví se nastěhuje starý mládenec Zajíček, úředník zastavárny. Po čase najde zalíbení v sousedce, učitelce hudby Věře Hronové. Hokynář Mejstřík má obavy o osud svého krámu v přízemí. Spiritista Šoltys je nucen platit zvýšené nájemné, když je přistižen při seanci, a navíc se z jeho bytu ztratí hodiny. S těmi později přichází do zastavárny překupník. Zajíček hodiny pozná a ukáže se, že hodiny ukradl Gustav. Zajíček, který se sblížil s Věrou, žárlí, když ji vidí hovořit se starším bohatým mužem... (ČSFD)
(více)Recenze (32)
Napoprvé mě film příliš nenadchnul, ale jeho kvality jsem začal víc vnímat až po nějakém čase u dalšího zhlédnutí. Humoru i zajímavých postav je tu kupa. Hugo Haas je tu komický nejen svým hraním a hláškami, ale i vzhledem. Hodně zábavní jsou také Plachta s Vojtou (scéna, kdy Plachta začne ze zoufalství zpívat a Vojta valí oči a pakuje se urychleně do bezpečí, je nádherná), a i Kováříkova postava umí vykouzlit úsměv. A je tam pár scén, které mají svoje zvláštní kouzlo, jako například ta, kdy se v doprovodu stínů schází účastníci spiritistického dýchánku. Technická kvalita filmu vytváří dojem, jako by šlo o starší kus, ale to mu na kouzlu neubralo, spíš naopak. ()
Dům na předměstí místy působí jako podivný hybrid němého a zvukového filmu. Je tu spousta hluchých míst a málo zapamatovatelných scén. Ani Haas není tak výrazný jako v jiných filmech, třeba v dřívější poláčkovské komedii Muži v offsidu, která, ač je o dva roky starší, působí po filmařské stránce méně archaicky než Dům na předměstí. Více než Haas mě tu zaujal František Kovářik se svým záhrobním přítelem Hynkem a Jaroslav Vojta, který již tady ukazuje své vlohy pro budoucí role v husitských filmech. Ve výsledku slabé tři hvězdičky. ()
Jeden z nejlepších filmů "sirky" Hugo Haase a "jediné mluvnice v domě" Antonie Nedošinské. Zaskvěl se i Plachta ("vespod jsou vajíčka a nikdo k nim nemůže"), Vojta ("taky dobrý"), a jeho manželka ("co mu nadávate? svýho muže si můžu trestat jenom já"). František Kovařík zase prokázal, že muži doopravdy nestárnou, i v padesáti vypadá jak devadesátiletý Hrbolek (a obráceně). ()
Z mého hlediska nejlepší filmový Poláček, nejenže jeho specifický humor na pomezí přívětivosti a kritiky je pořádně zachován, nesklouzl k lidovosti typu Slavínského, ale díky montáži a expresionictické kameře tu máme dílo, které mě baví jen sledovat vizuelně (jen se kochejme samotným domem, nápisy i vybavením bytu otce Hany Vítové). ()
Líbí se mi tehdy často užívaný název veselohra. Zní mi to lépe než komedie. Cílem veselohry bylo ukázat reálné prvky z života v úsměvném hábitu. A daří se to dodnes. A to je těm filmům už osmdesát let, ale mají v sobě pohodu, nejsou trapné, vtáhnou diváka do svého světa. jsem rád, že to tak nepůsobí jenom na mě, ale i na jiné a že nás není málo. V době, kdy filmaři tyhle filmy točili, tak je sotva napadlo, že ještě v následujícím století budou jejich filmy oblíbené. Tehdy museli uvažovat materiálně, tedy aby film zaujal, nebyl propadák, neprodělali.***Vztah majitelů domů a jejich nájemníků slibuje konfliktní situace, obzvláště každý nájemník je jiný, a mít za nájemníka postavu, kterou hraje Hugo Haas, tak bych si moc legrace neužil. Jako divák ale ano, je to zábavné a na Hugo Haase a jeho kousky se mi dobře dívá. ()
Galerie (15)
Photo © Josef Hašler, František Lepka
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v Prahe a Mladej Boleslavi. (dyfur)
Reklama