Kdysi dávno

Výtečná romance s lehce mysteriózní zápletkou a báječným hereckým obsazením. Začátek je možná zbytečně rozvláčný a je poznat, že jde o starší snímek – zřejmě proto to pomalejší tempo. Ale pokud přistoupíte na tuto hru a nebazírujete na absurdnosti, s jakou hlavní hrdina cestoval časem, určitě vás tento příběh okouzlí a zanechá ve vás krásný pocit a chuť snít. (05.06.2009)

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... (28.01.2011)

Láska skrze čas. Divadelní autor je po oslavě nově uvedené hry navštíven neznámou starší dámou, která mu předá hodinky. Jeho následující tvůrčí krize ho zavede do majestátního hotelu v jehož útrobách najde historickou místnost s nejznámějšími osobnostmi, které hotel navštívili. Je uchvácen fotkou neznámé ženy, kterou brzy pozná jako dárkyni hodinek. Příjemný a pomalý milostný příběh, v kterém čas neovlivní velikost lásky, mezi dvěma lidmi. Dobře odvedená práce od první do poslední minuty, která však vedle tématu jen stěží měla větší potenciál. Kdo do teď neznal Rachmaninova, už na něj nezapomene. (11.07.2010)

Tenhle film jsem viděla už hodně dávno (určitě tak před deseti lety) a jenom jednou, přesto jsem si na něj z ničeho nic vzpomněla. Vyvolal ve mně tehdy vážně dojetí, Christopher Reeve a Jane Seymour utvořili dokonalý pár milenců rozdělených časem, možná mám selektivní paměť jen na hezké filmové zážitky, ale mně to přišlo jako krásný příběh, který nebyl ztráta času. (04.09.2010)

Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho. (20.01.2020)