Karel a já

Jedna z těch dobrých Cikánových veseloher, i když po stránce dějové i scénáristické by si zasloužila o hvězdičku méně. V nejtěžším roce našeho národa však musela být pro diváka pohlazením na duši. A především ta krásná člověčina, která se linula z Plachtovy postavy pana Šourka, pro něhož byla jeho dcera a jeho Karel tou jedinou potěchou na světě, ta člověka musí dostat. Růžena Nasková byla svá stejně jako v Tetičce nebo v Kvočně, pro film se jinak moc nehodila. Šestnáctiletá Jana Dítětová byla proti sice mladistvému, ale přece jen už třicátníkovi Peškovi poněkud mladičká, ale jejich scény na kašírované malostranské střeše si člověk pamatuje od mala. A pak ovšem poněkud trapné herectví Jiřího Dohnala a v tomto filmu i Hany Vítové, to byl skutečně spíše otřes... (04.04.2017)

Plachta mal talent vyzerať v štyridsiatich na osemdesiat, chudák ledva sa dožil päťdesiatky. Jeho nesporný talent tu vidieť, cítiť, ale kvôli nemu a koňovi to nemusí byť hneď dobrý film. Problém je, že ide o komédiu, no tá je negatívna. Humor je slabý a hádok a kriku tu je až príliš. Ženy pred 80 rokmi ale radosť pozerať. Nejde len o krásu, ale vystupovanie, oblečenie, normálne ako dámy. Aspoň to hrali a očakávalo sa to od nich. (07.04.2023)

„Říkám ti, nezlob mě! Di si za Vaškem. Je to hodný hoch a ty seš taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte.“ Zpočátku mě mírně zarazilo, když jsem si uvědomil, že Jindřich Plachta zdaleka nemá/nebude mít tolik prostoru. Což je ve výsledku trochu škoda. Oba páry Dítětová-Pešek, Dohnal-Vítová (ehm, nebo spíš Marvan?) jsou sice také vcelku zábavní, ale přece jen vtipnosti výše zmíněného matadora (navíc podpořeného skvělým parťákem Karlem, ačkoliv drobet nemluvným….) a jeho neustálých průpovídek („Ó jak je měnivééé, to srdce ženinééé!“) nedosahují. Tak či onak jde o příjemnou záležitost (i přes tu naivitu a poněkud otravný důraz na manuální práci) a pro mě osobně zároveň pobídku, abych se podíval i na další filmy pana režiséra, tenhle si vysloužil slušné 4*. „Pane Šourku, ale vy jste zapomněl na jednu důležitou okolnost.“ - „To je možné. Já teď k stáru ztrácím paměť.“ - „Myslím na ženskou hrdost!“ - „Na tu byste zapomněla taky, kdybyste teď pana Oldřicha viděla. Je o hlavu vyšší, opálenej…zkrátka už skoro člověk.“ (14.04.2018)

To mělo být jako co? Komedie? Film o dvou "zamilovaných" párech v nichž si zamilovaní dělají navzájem všelijaké krkolomné kurvárny a naschvály, víceméně bez důvodu, jen tak aby ten druhej co nejvíce žárlil, nevěděl na čem je, nebo byl prostě jen frustrovanej a nasranej...Super.. Do toho dědek celou dobu "strašně vtipně" svádí koně a celé je to zarámované do moralitky o uctihodnosti dělnické třídy... Na druhou stranu je fajn vědět, že už v roce 42 se točily pičoviny na úrovni Troškových majstrštychů... (30.12.2016)

„Milá Boženko, jsem už týden v práci a přijdu v sobotu, abych si s váma popovídal o hlíně a naší budoucnosti. Mám toho moc na srdci, ale už dnes vám mohu říci, že neznám v životě větší rozkoš, než dělat cihly!“ ...aneb kdyby nic jiného, tak ona propagace dělnické práce, připomínající tím komicky neuvěřitelným zápalem ze strany někoho z hrdinů spíše pozdější éru budovatelskou, mě tu úpřimně pobavila. Zápletka a celý film ze začátku nevypadaly na úplné terno, zaujaly mě jen příhody s Jindřichem Plachtou, třeba o nedobrovolném cestování na vlaku a hledání jeho koně. Ale když se později vedle Plachty přidali také další herecké jistoty pamětnických čs. filmů v podobě Peška a Marvana a děj zčásti jako vypadlý z romantické limonády slušně gradoval do celé série vtipných situací a propletených vztahových zápletek, vzešla nakonec z tohoto Karla (...jak se dá skloňovat ten název ve druhém pádu? „...z Karla a mě“ ? :D ) velmi slušná zábava, na kterou se i díky typické atmosféře pamětnických komedií přijemně dívalo. Ač mezi své favority z tohoto soudku si tuhle zatím úplně nezařadím. [70%] (07.10.2023)