Jeden navíc

Postarší chlapík hraje s otevřenými kartami - chce jen příjemně strávené večery, ne vztah; dívka to záměrně neakceptuje, prožívá intenzivně společné chvilky a emočně investuje víc než je zdrávo, čas a nedostatek antidepresiv ji otevře oči; třetí hráč je tak trochu nabubřelý smolař a budižkničemu, kterému čas poskytne místo pro seberealizaci, uvědomnění a změnu. Zajímavá sonda do vztahů tři lidí, z nichž ani jeden není příliš sympatický, všichni hýří chybami - ať už je to zaslepenost, citový chlad či zahleděnost do sebe samé- která není příliš vtipná, jako spíš divná a smutná. A navíc je zajímavě vyrovnaná po stránce herecké, režijní, hudební, s jednoznačně rozpoznatelným rukopisem dvorního kamerana páně Cronenberga Petera Suschitzkyho (tedy pro mě je to jeden z mála, které dokážu i poznat). Zase jeden z filmů, kde se člověk může hledat. 70% (23.06.2009)

Shopgirl je velice prosté až prostoduché melodrama (scény se Stevem Martinem [mj. autorem scénáře a koproducentem v jedné osobě] mi notně připomínaly 50 Shades of Grey), jemuž se však nedá upřít to, že reflektuje dnešní přehršel naprosto bizarních vztahů. Míra pronikavosti, s jakou se mu to daří, je potom věc druhá. (08.12.2015)

pribeh o osamelej predavacke, tuziacej po laske, ktoru na konci najde sa mi zda v tychto casoch uz dost osuchane. to by aj nevadilo, keby to bolo nakrutene sviznejsou formou a boli vynechane vsetky tie nudne obkecavacky, pretoze vsetci herci svoje ulohy zvladli a hudba sa mi strasne pacila. no skoda. (06.12.2006)

Drama, které neřeší žádné velké otázky života a smrti, nesnaží se šokovat zvraty, rozmáchlými gesty ani bombastickou produkcí. Je na hony vzdáleno tradičním hollywoodským produkcím, je příjemné svou střídmostí i moudrou shovívavostí s níž popisuje nepříliš romantický vztah jedné obyčejné mladé ženy ke dvěma zcela odlišným mužům. Steve Martin jako scénárista, a také autor literární předlohy, dokazuje, že není jen známým komikem, ale především citlivým inteligentním pozorovatelem, který se dokáže podívat na život s nadhledem, humorem, ale také s pochopením a empatií. Jako herec navíc vynikajícím způsobem podává roli Raye a umožňuje divákovi nejen rozumět jeho chování a chybám, ale také soucítit ve chvílích, kdy chybuje, ubližuje a ztrácí. A totéž platí také o Claire Daines, jejíž Mirabele je sice sebevědomější než její literární předloha, ale stejně chybující a v důsledku také ubližující, když přehlíží Rayem otevřeně vytyčené hranice jejich vztahu a buduje si za nimi vlastní mylnou představu o společné budoucnosti, do níž se ho snaží vtáhnout dříve než si Ray uvědomí své skutečné city. Oba se tak ve své lidské omylnosti stávají stejnou měrou viníky i obětmi. Jejich vztah je v příběhu natolik výrazný, že třetího hráče, Jeremyho v podání Jasona Schwartzmana, odsunuje na zcela vedlejší kolej, ale to příběhu nijak nevadí. Prodavačka je nenápadný vztahový film, lepší než cokoli, co jsem v této kategorii viděl za hodně dlouhou dobu. (18.04.2010)

V zásade nič proti, ani nič pre. Claire je ako vždy roztomilá, Martin civilný (možno až trochu moc) a Schwartzman už tradične geekovsky sympatický. Hudba ujde, scenár tiež nie je vyslovene stupidný a technicky by sa to s prižmúrenými očami dalo. Ale aký to malo celé zmysel? Veď to bolo sterilné, zbytočné a aj tú jedinú zaujímavú odbočku od príbehu (antidepresíva) okamžite zahovorili kecami stále o tom istom. Toto že napísal Steve Martin? 50% (11.12.2012)