Nebe

Tykwer-Blanchett-Kieslowski a už jsem věděla, že to prostě musí být dobrý film. Tíha viny a odpovědnosti za smrt tolika nevinných lidí a otázka, jestli byla vinna jen sama Philippa, osudové rozhodnutí mladého policisty a odevzdanost ve tváři jeho otce, to jsou ty nejsilnější momenty NEBE. Nad typickým Tykwerovým koncem jsem se pousmála a myslím, že byl nádherný. (04.01.2006)

Miluji filmy s onou jakousi "Kieslowsky francouzsko-polskou atmosférou". Filmy tohoto ražení jsou pro mne neskonale inteligentní, transcendentně laděné, citové a citlivé a tak nějak prazvláštně krásné. Nedokážu to racionálně zdůvodnit a ani to po mně - prosím - nechtějte. Nevyžadujte po mně "hard-data" a objektivní názory... já prostě a jednoduše u těchto filmů taju. Tom Tykwer si se scénářem Krzysztofa Kieslowského poradil na jedničku. Dokonce si dovolím tvrdit, že takhle nějak by mohl vypadat další z Kieslowského filmů, kdyby mezi námi tento vynikající polský filmový tvůrce ještě byl. Shrnuto a podtrženo: Milujete Kieslowského tvorbu a chcete vidět něco nového, neotřelého a krásného? Příliš dlouho neváhejte a zkuste toto Tykwerovo NEBE. (11.06.2004)

Asi jsem cynik, ale na mě ta hlubokost citů a těžkopádná symbolika jako strom poznání nebo tunel působily spíš směšně, o nějakém fandění postavám nemůže být řeč a ten vrtulníkový úlet bylo to nejstupidnější, co se dalo vymyslet. Vypočítavá okázale rádobyumělecká sračka s tupými ksichty a stupidními řečmi. Co mi vadí nejvíc je ovšem to, jak se dnes zcela vytrácí (ve filmech je to jen špička ledovce) odpovědnost za vlastní jednání. Pokud omylem zabiju několik nevinných lidí, stačí si oholit hlavu a všechno je fajn, protože ukážu obecenstvu pokání? Přišlo mi to jako "pomodli se dvacetkrát otčenáš a bůh ti odpustí." Každý jako by mohl sledovat svůj vlastní cíl bez ohledu na následky. Ale nedomýšlet dopady svého jednání je tak strašně snadné. (21.12.2005)

Pokud bych měl někdy v budoucnu stoupat do nebe vrtulníkem, jako kopilota bych vyžadoval Cate Blanchett. Touto osobní touhou se mi zcela objasňuje Filippův motiv k napomáhání zločinci. Neměli bychom se přílišně vrtat v pohnutkách Filippa nebo Philippy, tu bychom ani neměli ukvapeně házet do černého propadliště společnosti. V dnešní době je možné cokoli jak ve světě reálném, tak i filmovém. Proč si tedy nevychutnat krásu Toma Tykwera, kterou nám servíruje s lehkostí sobě vlastní? Nedávno jsem u snímku Single Man zmiňoval peříčko poletující nad současnou tvorbou. Nebe je sice o něco starší, ale toto přirovnání mi sedí i k němu. Pohladí vás po tváři, jestliže tedy netrpíte alergií na Tykwera... (24.07.2011)

Tykwer na nebezpečné cestě směrem k full-Malick. Obsažená romance je zároveň nepravděpodobná a nezamýšleně akademicky chladná, takže k radosti zbývá jen Tykwerova láska ke zdánlivě nepodstatným detailům, srandovní využívání žánrových propriet (hard-boiled Bullit u výslechu) a samozřejmě spolehlivá práce Griebeho za kamerou, která z celého příběhu dělá mnohdy větší film, než ve skutečnosti je. (14.11.2020)