Předměstí

o partě lidí, vesměs outsiderech, kteří mají spoustu pochybností, frustrací, kteří si moc neví rady se svým životem a cítí se trochu ztraceni. Prakticky celé se to odehrává na jednom plácku před restaurací. Jednotlivé situace a dialogy mi přijdou velmi poctivé a opravdové, jak asi opravdu mohou probíhat. Člověk se občas docela zasměje, ale i ve vážnějších momentech je film zajímavý. Mám pro podobné snímky slabost, hodně se mi to tedy líbilo. Hvězda navíc by byla, pokud by příběh měl nějakou gradaci a neskončil v podstatě nijak (23.07.2013)

Linklater tu jeho oblíbený téma bezprizorní mládeže a nudy na předměstí zpracovává o poznání hlouběji a temněji než v Dazed and Confused, Boyhood nebo Everybody Wants Some. Parta pochlastávající za večerkou čeká na svého kámoše, který prorazil ve světě hudby. Během jejich následné interakce se začne jitřit závist, zahořklost i naděje a skupina se začíná polarizovat na dva tábory - ti, kteří mají víru, že se dokážou z depresivní reality maloměsta bez vyhlídek na valnou budoucnost dostat a ti, kteří podléhají skepsi, cynismu, pesimismu a obviňování okolí. Setkali se tam výrazné a hezky prokreslené charaktery od komediálních přes tragické, od pozitivních přes zraněné/zlomené. Silný příběh, určitě patří mezi pět jeho nejlepších filmů. Soundtrack od Sonic Youth! (19.08.2023)

Slušná nezávislá konverzačka, ktorá onu "nudiacu sa mládež" vystihuje perfektne a pravdivo. Je to iste Linklater, vidno to aj na forme, keď celý film zachytáva jedinú noc. Ale s postupujúcim časom to začína byť trochu únavné a otupujúce. Na druhú stranu, mladí Giovanni Ribisi a Steve Zahn sú skvelí, a ani soundtrack, i keď sa skladá z neoriginálnych piesní, nie je vôbec, ale vôbec zlý. Len je to chvíľami také nemastné-neslané. 70% (26.08.2014)

Tohle mi asi tenkrát v nočním filmovém klubu na dvojce uniklo (lahůdky z cyklu "americké nezávislé léto" jsou to nejlepší, co mi televize v pubertě dala), bo jinak si neznalost téhle nenápadné pecky nedovedu vysvětlit. Divadelní inscenace odehraná během jedné noci na růžku u večerky, obsazená živelnými mladými postavami (rozpustilý buran Steve Zahn vede!) a napsaná s takovou lehkostí, že jim ty dialogy nahuštěné "životními moudry" dvacetiletých věříte do posledního slova. Dnes už se takové kousky točí málokdy… a je to škoda. Namísto aby festival v Sundance válcovali noví Linklateři a Smithové, přednost dostávají nemotorná LGBT dramata bez srdíčka. Inu, doba si žádá své. (10.08.2018)

Na podobné filmy jsme koncem devadesátých jezdívali na Dlabačov. Toto jsem ale viděl k multikině na Hájích, vážně. Seděli jsme v tom sálu 2, já a moje rande. Ten film nebyl její šálek kávy a nikdy z toho nic nebylo. Dlouho jsme se neviděli, ale nedávno jsem jí potkal, poznal jsem jí, i když vypadáme každý jinak. Dali jsme řeč, připomněla mi ten film a že se na něj později podívala znovu a že se jí moc líbil, že byla tehdy prostě mladá. I já se musel podívat znovu. Pořád má své kouzlo, i když jiné než tehdy. Linklater vždycky uměl konverzace, tady jich je hodně a v podstatě na nich ten film stojí, protože jinak se tam v podstatě nic neděje. Výborný Giovanni Ribisi, výborný Nicky Katt. Ten film nestárne a i po 25 letech má pořád skvělou vypovídající schopnost, jak žít a nebo z pohledu některých nežít svůj život, jak umět trávit čas plodně nebo jen zevlováním na rohu. Obojí má něco do sebe, obojí jsem v určití fázi života v přeneseném smyslu provozoval. (31.05.2021)