Válečný zpravodaj

Martin Dorazín je super, to co dělá je jistě důležité a dělá to skvěle, ale dokument pro mě v něčem klouzal po povrchu, nešel z mého pohledu ani do hloubky jeho osoby ani do hloubky té práce jako takové. Hlavní postava a její práce jsou samy o sobě tak nosné, že udělat dokument nezajímavý by asi bylo vážně těžké, po shlédnutí ve mě však zůstal pocit, že jsem nedostala víc než jsem tušila, odposlouchala z jeho reportáží a uměla si představit na základě dostupných informací. Určitě si i tvůrci zaslouží respekt za to, do jakého prostředí se vydali, aby dokument vznikl, ale ve výsledku se mě nijak moc nedotkl a nevyvolal nějaké jiné pocity než ve mě vyvolávají samotné zprávy a reportáže k tématu. (28.10.2024)

Martina Dorazína a Oleha Tkačenka sleduji na sociálních sítích už pěkných pár let a jsou to lidé na svém místě. Lidé, ke kterým nelze jinak než chovat naprostý respekt. A protože jejich práci zprostředkovanou skrze tradiční i sociální média znám a mám ještě v paměti jejich humanitární výpravy mnohdy takřka až na linii dotyku, dělá to pro mě z tohoto dokumentu do určité míry osobní záležitost, která mi způsobila nejednu noční můru a u které budu jen těžko objektivní. Není to dokument nabitý šokujícími událostmi, ani dosud neviděnými informacemi, ale tím, jak je osobní a komorní, tak předává výpověď o téhle hnusné ruské válce zase trochu jinak. Slova Martina, která ve svém komentáři citoval uživatel dzanda_vi, to vystihují vskutku naprosto přesně. Pokud někdo kňourá nad tím, že je unavený zprávami o válce, ze žlutomodré mu naskakují osypky jen proto, že se o tom pořád mluví, nechává se manipulovat obchodníky se strachem, naskakuje na sobecké narativy nacionalistických politiků, a říká, že ať si to tam rusáci klidně vymlátěj - hlavně, že bude konečně od toho klid - tak je to prostě a jednoduše amorální bezcitný zloduch. Takovéto sobecké názory a taková nesoudná a nestoudná slova nejsou ničím jiným než jen projevem vlastní malosti. A to, jak je trefně řečeno i ve filmu, je přesně to, co Rus nejvíce potřebuje a čeho ve svůj prospěch využívá, aby nás rozkládal zevnitř. Starou dobrou lidskou malost. (25.02.2025)

Standardní reportáž kůrou pokrytého novináře bez nějaké vyložené formální nebo dramaturgické metody, což na druhou stranu přidává na bezprostřednosti a závažnosti viděného. Praskající horizonty ukrajinské fronty mě od začátku války z všemožných záznamů konsternovaně fascinují a již delší dobu se mi vkrádají do snů. (13.02.2025)

Po filmu v kině zůstalo jen ticho. Narušil ho jen jeden pán co šeptl ,,to je ticho´´. Perspektiva skrze familiárního českého reportéra byla silná, skrze někoho s kým se umíme v mnoha věcech ztotožnit, vyjmutého z našeho průměrného světa, který dobře známe, ve kterém nám všechno připadá vzdálené, zasazeného do prostředí něčeho cizího. Diváka se dotknou momenty z bytu Martina, který vypadá jako byt vašeho souseda. Když v bytě vypadne elektřina, snadno se do situace vžijete. Malé věci jsou snadno představitelné a rychle přijatelné. Jeho výjezdy do zničených měst přesunují tento kontext do většího měřítka. Celkově to bylo hodně osobní, smutné i vtipné, tiché i hlučné. Aktuální. Z reportéra, na kterého mimo jiné rutinně koukáte ve zprávách a vlastně ani pořádně nevnímáte, se najednou stal někdo, o koho se bojíte, koho byste se rádi zeptali co bude dělat zítra. Druhé živelnější srdce příběhu je Oleh, brutálně upřímný a přímý člověk, který nás zasvětí do své reality druhého konce. Má to dozvuk. (20.11.2024)

Od dokumentu jsem měl asi trošku větší očekávání, než jaká jsem ve výsledku dostal. Film totiž není nějakou hlubokým sdělením o osobě člověka, který se dobrovolně vydává do válečných zón, nicméně je jen takovou povrchní studií jeho práce. Ano, jsou tam zajímavé momenty, ale je jich zatraceně málo a na to, aby vybudovali nějký můj hlubší zájem o hlavního protagonistu moc nestačí. Ani mi nepřijde, že by film nějak více ukazoval život lidí ve válečné zóně, rozhodně ne ve srovnání s běžným zpravodajstvím z médií. Z hlediska televize to asi stačí, ale já osobně bych od filmu, který jde do kin chtěl něco víc než obyčejnou žurnalistiku. (23.11.2024)