Jakubův žebřík

Další z restů dohnán. A musím uznat, že tohle se mi líbilo daleko víc než všemi opěvovaný Donnie Darko, kterýho jsem viděl včera. Jediným, ale za to docela velkým mínusem filmu je u mě obsazení hlavní role. Né, že bych T. Robbins(e) neměl rád, ale můj oblíbenec to taky zrovna není. Do téhle role se mi moc nehodil. Dokázal bych si na jeho místě představit úplně jiný herce. Ale ani horší ( alespoň pro mě ) obsazení hlavní role mi nezkazilo výsledný požitek z filmu. Silný začátek mě přikoval k sedačce a nepustil až dokonce. (14.07.2020)

Těžko se komentují filmy jako je Jakubův žebřík. To, co se ve filmu dělo, je totální peklo. Někdy v půlce filmu to příběhově trošku sláblo, protože start to mělo víc než brutální. Závěr byl ale finišem se vším všudy a dlouho se mi nestalo, že bych na obrazovku civěl s otevřenou držkou, ze které stačilo málo, aby mi začaly odkapávat sliny hrůzou. Tento příběh tak dokazuje to, že je vlastně úplně jedno, jestli žijete v demokracii nebo totalitě. I domnělá demokracie jako je USA dokáže takové zvěrstva, jako testování žebříku na lidech, kteří o tom ani neví. Výsledek? Podívejte se na tento film. (25.01.2016)

Chvílemi uvnitř taková Schůzka se stíny v reáliích americké armády a vietnamské války s odhalováním podobně hrůzostrašného tajemství, mezi tím řada nezapomenutelně podivných výjevů někdy úžasně tajuplných (příhoda v metru), jindy čistě děsivých (totálně psycho projížďka bláznicem), k tomu se hluboce zamotávající mysteriózní děj se snovou atmosférou... kamera, osvětlení nebo hudba taky dělají své. Přestože závěrečnou pointu Jakubova žebříčka lze částečně vytušit již s ohledem na poněkud nesourodé střídání více linií, dílčích mysteriózních situací a prožitků (nehledě na jednu nápovědu do očí řeknutou hlavnímu hrdinovi!), naštěstí to zdaleka nestojí jenom na finálním odhalení. Celou tou dramatickou haluciogénní Jakubovou cestou se táhne působivá, zneklidňující atmosféra a děj si úspěšně udrží napětí, přesto se musím přidat k těm, kteří filmu vyčetly rozvláčnější délku – pár slabším místům, v nichž se občas na chvíli ten úderně sugestivní náboj vytratí, se režisér nevyhl a taky si myslím, že mírné prostříhání o 20 nebo 30 minut by výslednému zážitku spíše jenom prospělo. [85%] (31.05.2022)

Výborný, ale také i těžko uchopitelný snímek, o kterém jsem doposud věděl tak nějak matně a o to víc jsem příjemně překvapen. Navíc docela zaráží několikrát zaznamenaná podobnost s letošní Hranicí života (čistě subjektivní dojem vycházející z mého pochopení obou filmů), která je minimálně o třídu horší. (11.05.2006)

Jeden z nejlepších (i když ne zcela čistých) horrorů 90. let. Jisté kruhy tvrdí, že tento snímek byl velkou inspirací pro hru Silent Hill. Pokud jste ji hráli (nejstrašidelnější hra na PlayStation), možná tomuto tvrzení dáte za pravdu. Jakubův žebřík je co se týče atmosféry mnohem "silenthillovitější" než film, který byl podle této hry nakonec natočen. Dvojhvězdičkovou averzi některých mých oblíbených uživatelů (obitus, Cabal, Paldini) v tomto případě příliš nechápu, ale každý máme chvíle, kdy z nějakého důvodu nedokážeme ocenit jinými pochopenou kvalitu. :-) Jakubův žebřík patří k nejpůsobivějším a nejchytřejším mysteriozním filmům 90. let. Možná je z nich tím úplně nejlepším. A to počítám i snímky Davida Lynche ze stejné dekády. Právě Lynchovi fanoušci dokáží myslím Jakubův žebřík dobře ocenit. A totéž platí pro (přemýšlivější) hráče Silent Hillu. (21.08.2007)