Síla lidskosti - Nicholas Winton

Přestože za války bylo mnoho dalších lidí, které zachránili či pomohli zachránit lidské životy (Wallenberg, Pesev, Schindler aj.), je příběh Nicholase Wintona výjimečný. Winton nebyl členem žádné skupiny, zmocněnec vlády, bojovníkem za lidská práva, atašé či vlivný podnikatel aj. Z tohoto pohledu jde o "prostého" člověka, jemuž "pouze" nebyl lhostejný osud dětí v Československu těsně před zahájením druhé světové války, a to až při celkem náhodné návštěvě Prahy v roce 1938. Vnímám dokument v základních dvou rovinách - z pohledu příkladného, hluboce lidského, nezištného a skromného přístupu a chování jednoho člověka, který se rozhodl nečekat, až někdo něco udělá a vzal osud téměř 700 dětí do svých rukou. Současně je obžalobou zbytku světa, který odmítl přijmout děti z okupovaného Československa a tento čin bezesporu patří k nejtemnějším skvrnám 20. století. Pouze Británie a Švédsko poskytly svou pomoc. Například USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty. Skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle. Je tohle lidskost? Druhou rovinou je pohled rodiče, který je schopen pochopit pouze ten, kdo má malé děti. Tato část dokumentu mě hluboce zasáhla. Neumím si představit, že bych zítra odpoledne měl vzít svou téměř dvouletou holčičku, posadit ji do vlaku s vědomím, že ji již nikdy neuvidím a doufat, že někde v dáli bude někdo, kdo se o ni bude starat, je pro mě i v této naštěstí teoretické rovině jednoznačně nepředstavitelná. Co museli prožívat rodiče na Wilsonově nádraží, muselo být peklo na druhou. Fakt, že až v roce 1988 vyšel celkem náhodou čin Nicholase Wintona "z půdy na světlo" (1938 - 1988), neboť on o tom neřekl ani své manželce, na mě rovněž velmi zapůsobil a upevnil mě v jednoznačné nezištnosti a čistotě jeho činů. Věřím, že až se naplní čas Nicholase Wintona, nasedne na svůj poslední vlak a pojede nejkratší cestou rovnou do nebe. Zpracování dokumentu mě sice vysloveně neoslovilo, ale o to vůbec nejde. Tady jde o obsah, nikoli o formu. (04.09.2009)

Je to už hodně dávno, co jsem tenhle počin viděl. Šlo o nějakou kinoprojekci určenou pro školy, a já jako obvykle (díky tragickému vkusu našich učitelů) stejně jako všichni spolužáci očekával strašlivou nudu, u které se hezky prospím. Nemohl jsem ale být více překvapen. Emocionálně neuvěřitelně silný dokument s veledůležitým poselstvím, který jsem sledoval se zatajeným dechem. U scény, kdy je pan Winton pozván do britské televize, kde moderátorka požádá, ať se postaví všichni, kterým zachránil život, a vstane celé hlediště, jsem to už nevydžel a vytryskly mi slzy. Po skončení promítání nechala uvaděčka zhasnuto a řekla nám, ať každý, kdo si myslí, že právě viděl skvělý film, rozsvítí displej svého telefonu. A celý sál se rozzářil. I ty největší cyniky to dojalo a nás všechny to přinutilo pohlédnout na naše životy úplně jinýma očima. Klaním se panu Wintonovi, byl a je to úžasný člověk. /90% a 5*/ (06.05.2012)

Jediný dokument, na kterém jsem zásluhou základky byl v kině a jediný dokument, který bych si dopřál znovu a znovu. Nikdy jsem o tak silném příběhu tak významného hrdiny neslyšel, až jsem se za to musel stydět. Dokumentární film na počest jeho činům mi ale vše ujasnil a kromě ponaučení o další důležité části dějin 2. světové války mě také neskonale dojal. A to v dokumentární sféře rozhodně není pravidlem, i v případech, kde se jedná o drsnou pravdivou událost. (20.10.2018)

Pod pojmem dokument jsem si vždycky představoval snímek, který podává pokud možno naprosto objektivní zprávu nebo svědectví, přičemž se nesnaží hrát na emoční strunu člověka, aby zvýšil subjektivně kvalitu samotného dokumentu - jak způsobem podání, tak i citovou hudbou užitou na vhodných místech - ve filmovém trháku určitě na patřičných, ale v dokumentu...? Samozřejmě si musíme také upřímě říci, že by snad jen naprostý filmařský antitalent dokázal natočit dokument s takovým silným a dojemným námětem tak, že by z toho vyšlo něco nehodné ani hodnocení. Neříkám, že se mi dokumet nelíbil, to ani náhodou - scéna shledání sira Wintona s jeho "dětmi" je skutečně velmi silná, ale jako celek dokument ani zdaleka nedosahuje mých (možná přemrštěných?) očekávání. Více jak 4* dát nemohu, nadruhou stranu nedám ani méně. (25.11.2008)

V průběhu a po skončení tohoto dokumentu jsem definitivně přišel na to, jak nechutný člověk vlastně jsem. Nenapravitelný cynik s někdy velmi nehezkými myšlenkami. Nicholas Winton mi neuvěřitelným způsobem zahlodal ve svědomí. Jeho obdivuhodná skromnost po tak velké věci, kterou učinil, je takřka nepochopitelná. Nemá smysl se až tak zabývat kvalitou či nekvalitou samotného dokumentu po té filmové stránce - ta spíše nevybočuje (vyjma dokonale emocionálně nabitého závěru) ze zaběhnutého standardu. V tomto případě je důležitý obsah a ten je natolik vznešený, že snad každý člověk zapřemýšlí o morálních důsledcích svého konání... (21.09.2006)