Tokijští kmotři

Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2020. Naprostá trefa do černého. Bez diskuze se jedná o nejsrozumitelnějšího a díky tomu tak nejpřístupnějšího Satoshiho Kona, ale jeho rukopis, hravost a především úchvatná animace zůstávají. Celý film je výběrem tématu už z principu smutný, ale zároveň je i neskutečně optimistický a kouzelný a dokázal mě jak rozesmát, tak rozplakat a také překvapit všemi svými zvraty. To nejlepší na něm jsou ale prokreslené, velice lidské postavy. Krásný, opravdu moc krásný film. 9/10 (20.12.2020)

Ač k té myšlence název svádí, nejedná se v Kmotrech o mafii (a když, tak okrajově), ale o trojici východních „mudrců“, přesněji tedy tokijských bezdomovců, přičemž Jezule nenajdou v chlévě, nýbrž v odpadcích. Příběh je to převelice tklivý se zapeklitou motanicí zápletky, naštěstí se ale nesnaží podojit naše slzné váčky přes míru — je totiž protkaný cynickým a neuctivým humorem. Neuctivě se tvůrci chovají i ke vzhledu svých postaviček, jež na klasicky krásném anime pozadí tvoří skoro reálné panoptikum, jež se svým vzhledem rozhodně nesnaží zavděčit. Zpočátku jsem byl mírně rozpačitý, ale to se srovnalo a ve finále jsem příběh bezdomovce, homouše, utečence a nalezence musel zařadit mezi ty skvělé. (19.09.2011)

Výborný film, který má zajímavou animaci i příběh (žádné spoře oděné studentky v minisukních ani žádný jiný stereotypní teenager, třikrát hurá!), který dává vyniknout především dobře napsaným dialogům, které vynáší Kmotry vysoko nad průměr a to přesto, že jak scény odhalování minulosti postav, tak závěr samotný se snaží dolovat emoce až příliš okatě... Pro mě osobně spolu např. s Pratchettovským Otcem prasátek jedna ze zajímavých alternativ pro vánoční film, na místo dvěstěpadesátkrát viděného na libovolné tv.. Jen škoda, že není přítomna větší špinavost, hlavně v ději a v konání a konci (příběhovém) některých postav. PS: proč sakra kněz kázal vánoční slovo stejným hlasem a dikcí, jakou by mohl burcovat do boje proti Američanovi ve jménu císaře Hirohita? (16.10.2013)

Prostredie tokijských bezdomovcov a ich každodenné trampoty vykreslené na jedničku. Príbeh samotný je však príliš predpovedateľný, šablónovitý a založený na neuveriteľných náhodách stretávania potomkov a detí, rodinných príslušníkov, či známych postáv z minulosti bezďákov. Čiže ak zhrniem, že v jednotlivostiach výborné, no nosný príbeh pod priemerom, čo vo výsledku dáva pekných 65%. (10.03.2021)

Když nic jiného, tak japonská cover verze Ódy na radost :). ■ Seriózně. Výborný příběh. A dcera to považuje za (v rámci reality) nejuletěnější film vůbec :). Dítě nalezené na vánoce v odpadcích. Trojice bezdomovců/záchránců. Dostatek humoru, téměř černého - člověk by neřekl, co vše se dá sehnat například na hřbitově. ■ Z komentářů mě nejvíc pobavil pytlík.... On to sice chudák myslel smrtelně vážně, ale neva :). (16.08.2013)