Příklady táhnou

Po velmi, velmi dlouhé době zase pětihvězdičkový film. Naška Gollová ve své první komediální roli. Přijíždí ke své přísné babičce na letní prázdniny, kde je také její sestřenice, zničená z věčného učení se a žádné zábavy. Hyperaktivní Jiřina (měli ji nechat Natašku, vážně) přinese ale do domu tolik radosti, naučí babičku trampovat a užívat si u táboráku v teplácích. Nesekunduje ji naštěstí žádná vrstevkyně, naopak, zastoupení herců je sice ve starší kategorii, ale o to lepší. Nesmíme ovšem zapomenout na krasavce Novotného ( i když nevím, co na něm všechny tak měly....), komedianta Strejku a samozřejmě pana Neumanna! Výborná příležitost vidět Natašku na klavír hrající, tepláky mající, ve vodě plavající a nenuceně kouřící. Vřele doporučuji, je to totiž šlágr! (25.12.2012)

Obvyklé a časté téma problémů a střetů dvou rozdílných generací je v tomto filmu podáno nenápadně a mile, na pozadí prosluněné letní atmosféry. Generaci konzervativní starší dámy Bártlové symbolizuje pochmurná vila, kde má všechno své místo a panuje klid a příšeří, zatímco generaci jejích vnuček Jiřiny a Jarmily bezstarostná volnost, radost ze života a sympatie k dvěma trampům, živořícím v nedaleké boudě. Trampové jsou zde na svou dobu až revolučně představeni v tom správném světle, na čemž má dozajista zásluhu trampský nestor a písničkář Jarka Mottl svou účastí na scénáři. Pozvolný přerod starosvětské dámy na moderní rozvernou a tolerantní ženu, chodící v teplácích, na kopanou a mezi trampy je asi totéž, jako kdyby si dnešní šedesátnice načesala emo patku, sedla na Choppera a vyrazila na technopárty. :-) (24.12.2008)

Hezká, ale až moc naivní klasická starší komedie, ve které Nataša Gollová nezáří zcela tak, jak jsme na ni zvyklí z těch známějších filmů. Celkem upozaděná vnučka dokáže přesvědčit ráznou a zásadovou babičku o změně stylu života. Babička dostane "druhou mízu", stane se z ní skoro tramp, aby na konci filmu zjistila, že už je na to docela stará. Milé, hezké, ale víckrát to asi vidět nemusím. Hudba: Josef Stelibský (23.11.2009)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)

Výlet z horkého červnového dne do starých časů, kdy staří ještě neopovrhovali yotubery, ale trampy, své mladé potomky nevyháněly ven ale dovnitř, načež ovšem obě generace dokázaly dojít k idylickému smíření. Milé a pěkné. Podařilo se mi na chvíli zapomenout na letošní rok, kdy mě kromě karantény ještě před ni potkal střet s moc milými starými damámi v naší cukrárně, kteří kvůli naší skupině, nerozumněli vlastínmu slovu.  To skutečně nebyl jednoduchý technický problém. Poprvé v životě jsem si přišel jako rebel. Podruhé, když jsem si právě dneska zapnul vysílání pro pamětníky. Jenom u mě z tehdejších filmů vedou hlavně crazy komedie. Tohle už trochu zestárlo, dialogy sem tam dost drhnou a někteří herci jsou spíš prkna. Ale příběh to má milý s optimistickým vyzněním, které zahřeje na duší. Ružena Nasková je fajn a Nataša Gollová byla už zde skvělá. (13.06.2020)