Bellevue

Průměrný člověk a herec čekající věčně na svou příležitost, poslední den jeho manželství v předvečer manželčina odchodu. Společné divadelní představení. Těžce depresivní prázdnota, Hrušínského monolog k manželce. Divák má chuť Hrušínskému rozrazit hlavu, jen aby přestal chrlit ty nesmysly. Pak mu ho ale přijde líto, nakonec zjistí, že trosky jsou vlastně všichni. Perfektní výkony našich nejlepších klasiků. Bůh ví, jací budeme za deset dvacet let. Veselé to asi moc nebude. Alespoň na koukání teda ne...80% (15.04.2012)

Herecký koncert v komorním prostředí. Po šestnáctiletém utápějícím manželství stojí oba protagonisté před zásadním rozhodnutím svého života, které ale ani jeden není schopen uskutečnit. Během jednoho večera dojde ke konfrontaci nahromaděných letitých křivd, aby se nakonec vše opět vrátilo do starých kolejí. (05.05.2008)

Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota ! (16.01.2009)

todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života". (12.03.2009)

Hrušínský ve fenomenální roli mizerného herce neschopného sebereflexe. Tendence konce padesátých let, která zobrazovala hrdiny se zpackaným životem, žijící v iluzi, která se z diváckého/čtenářského pohledu jevila jako deziluzivní a která vyvrcholila v letech sedmdesátých (v literatuře třeba Páralovou černou pentalogií), se tu projevuje naplno. Ve Fryově archetypální typologii mluvíme o nižším mimetickém módu, tedy o hrdinovi, který se čtenáři představuje jako bytost, které se nechceme přiblížit, na jehož utrpení se díváme se směsicí soucitu a odporu. Přesně tím je Hrušínského hrdina, který nebojuje s utíkajícím časem (znázorněném v první třetině pregnantně - tikajícími hodinami), ale který si nalhává, že má všechno ještě před sebou a ztrácí tak i to poslední pouto s realitou a s vůlí něco změnit. Nezapomenutelný koncert. (10.01.2011)