Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Karel Houska, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Luba Skořepová, Josef Abrhám, Jan Faltýnek, Ivo Niederle, Svatopluk Skládal (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly nepřestal být dobrým hercem. On jím totiž nikdy nebyl. Jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil. Nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu viděl v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti „drát se dopředu“. Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno takovou představu vnukla. Ale co jeho talentovaná bývalá žena? Herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského a Blanky Bohdanové zařadilo tento film z roku 1969 mezi skvosty televizní tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života". ()
Kdybych měl někomu názorně ukázat jak má vypadat dokonalý mužský herecký projev, kterému uvěříte každé slovo, mrknutí oka, pohyb tváře nebo jakoukoliv gestikulaci, pak bych mu pustil Rudolfa Hrušínského v této mistrovské inscenaci Jiřího Bělky, Bellevue. To samé platí o ženské roli, kterou zde ztvárnila Blanka Bohdanová. Tohle je filmová učebnice pro DAMU i FAMU. ()
Expozice zachycuje špatného herce, který dodýchává svou poslední životní roli vším, co si kdy myslel, že si osvojil. V odcizeném – již rozvedeném – vztahu s líčící se herečkou, jež tuší kdesi vpředu spíše vidinu než pevninu přímořského zkolébání bezstarostného dolce far niente, napíná slova svého monologu jako tětivu, ale namísto šípů má jen částice. Bezobsažný projev, který jen ojediněle vzbudí u partnerky repliku, odpovídá rukám hmatajícím ve tmě po čemsi známém. Co? Co? Co? Rytmus naslepo rozdávaných bodanců, to je jeho pravý tep, a ten potvrzuje, že je život jinde. A to na jevišti, kde nevalně zaskočí za nemocného kolegu, ale šťastný, že postava v něm ožila, jiskří její energií i mimo scénu a stejně rychle chladne, když zjistí, že možná tento svět, kde může jedině žít, i když špatně, zřejmě ztratí. Drama uzavírá scéna milosrdenství, kdy se druhdy mlčenlivá žena obětuje – namísto, aby odjela na vysněný jih s vysněným mužem, – uléhá vedle toho, kdo nakonec po vteřinách projeveného souladu opět sahá po jehlách svých vyprázdněných slov. ()
Herecký koncert v komorním prostředí. Po šestnáctiletém utápějícím manželství stojí oba protagonisté před zásadním rozhodnutím svého života, které ale ani jeden není schopen uskutečnit. Během jednoho večera dojde ke konfrontaci nahromaděných letitých křivd, aby se nakonec vše opět vrátilo do starých kolejí. ()
Výborná televízna hra s dokonalým herectvom Rudolfa Hrušínského. Do jedného večera skoncentrovaný príbeh o túžbe lietať aj po 16 rokoch života v klietke. Poznanie, že mizerná istota je lepšia, ako nejasná perspektíva, oboch manželov vracia do klietky, aj keď dvierka na nej boli otvorené. Rok dokončenia TV filmu napovedá, že hra nie je iba o dvoch neúspešných hercoch a ich túžbe vymaniť sa z doterajšieho života. ()
Reklama