Milenci a vrazi

Hodně zvláštní český film, který ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Knihu jsem nikdy nečetl, scénář byl sice do jisté míry zajímavý, ovšem jeho zpracování se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Především pak charakteristika jednotlivých postav, kdy mi téměř všechny byly úplně u prdele. Tedy až na Kristinu Kloubkovou. Ta byla opravdu rajcovní a Románek (Prachař) si tak užil alespoň trochu, protože jeho postava byla opravdu dementní. Langmajer má pravdu v tom, že pro něj je nejpohodlnější kostým (trenky) a tak mu jeho role zase sedla. Teda co se dovádění s ženskýma týče. Jeho výkon, stejně jako Vetchého všechno zachraňoval. Po posunutí v čase se z toho stala už jen „vyvařená“ fraška. (11.10.2015)

Láska přeci není jenom sex a erotika. Já když někoho miluju, tak s ním chci být pořád. Já s tebou chci i mlčet, já chci s tebou padat unavou, já s tebou chci umřít. Tak proč nechceš? A to bolí. Páral pro mne bude navždy nepochopitelným autorem. Jeho díla se rychle čtou, ale nikdy mne neosloví natolik, abych došla až k vrcholu, tedy závěrečnému dialogu díla. Filmové zpracování jeho možná nejsložitějšího a nejsilnějšího románu Milenci a vrazi je neosvojitelnou hříčkou příběhů lidí rozdílních a přesto tak stejných, stejně šílených. A na mne to celé působi příliš neosobně, příliš stroze, příliš dalece vzhlížející od reality. Výkony herecké vcelku dobré, Ústí nad Labem vykresleno snad ještě v hezčím světle, než by si zasloužilo. Avšak mé hodnocení je především ovlivněno skvostem jménem Zlata Adamovská. Její Zita je pro mne vrcholem hereckého umu. To, co jsem nedokázala najít u žádné jiné postavy tohoto díla, jsem našla v jedné jediné postavě. Zita zobrazuje lidskou touhu po něčem jedinečném, až nelidském. Její naivita, odhodlanost a následný pád nejen skrze společenskou vrstvu, ale skrze lidstvo samo, je vrcholem hereckého umění. To, co Adamovská dokázala ve své Zitě najít, se v české kinematografii za dlouhá léta již neobjevilo. O to silnější byl zážitek z tohoto nevídaného, lidsky sytého příběhu jedné ženy měnící se z dámy v naprostou trosku. (12.01.2019)

Třeba mě zabte, ale mě se to vážně líbilo!!! Můj oblíbený spisovatel Vladimír Páral, jeho Ústí nad Labem – chemie – a kontroverzní román o složitosti lidských vztahů “Leností začíná hřích“. A protože v té době bylo nadějí víc než dost „O razítku se nediskutovalo“ tak zůstanu se soudruhem Gráfem u Sigmunda Freuda „Život je pud ukájení, milá Zito“. Ovšem co mě zaskočilo, že film se ocitnul (oproti předloze) až v roce 1989. (30.04.2005)

Milenci a vrazi jsou vskutku nepodařený film. Problém přitom začíná už u předlohy, příliš rozsáhlé a příliš mozaikovité pro převod do filmové podoby, která navíc nutně zlikviduje to nejzajímavější, totiž Páralův jazyk. Pokud režisér jeho osobitost nenahradí ničím podobně silným, zůstane banální konstatování, že všichni spí se všemi, každý sleduje jen vlastní prospěch, a pokud to někdo náhodou nedělá, je podivín a blázen... Autoři scénáře, oba mimochodem v jejich psaní naprostí amatéři, nedokázali z Párala vytáhnout nic jiného, než tuhle stokrát opakovanou a mnoha seriály do mrtě rozžvýkanou pravdu, kterou navíc zcela zbytečně "obohatili" o podivnou a zcela nezvládnou retrospektivu. Herecké výkony přitom zase nejsou tak špatné (tedy většinou) a ani kamera nepostrádá jistých půvabů... Celkový dojem: 40% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar (29.01.2012)

Napadá mne text mé oblíbené kapely Helmutova stříkačka: "Život je jen pornofilm, co stále probíhá..." Tak nějak zápletka snímku asi vyznívá. Tenhle pohled na svět skrz pohlavní život není každému po chuti a i mně přijde trošku jednostranný. Jelikož jsem Párala nikdy nečetl a asi ani nebudu, bylo to pro mne minimálně příjemné vykolejení z té mnohošedi českých filmů v poslední době. Jinak ovšem nic jiného než "změnu" nelze od filmu očekávat. Závěrečná půlhodinka trošku napravuje jinak velice průměrný dojem. 70% Film ale s léty zraje jako víno. (04.11.2013)