Milenci a vrazi

Třeba mě zabte, ale mě se to vážně líbilo!!! Můj oblíbený spisovatel Vladimír Páral, jeho Ústí nad Labem – chemie – a kontroverzní román o složitosti lidských vztahů “Leností začíná hřích“. A protože v té době bylo nadějí víc než dost „O razítku se nediskutovalo“ tak zůstanu se soudruhem Gráfem u Sigmunda Freuda „Život je pud ukájení, milá Zito“. Ovšem co mě zaskočilo, že film se ocitnul (oproti předloze) až v roce 1989. (30.04.2005)

Pokud se někdo koukne nejdřív na film, tak ho pravděpodobně odradí od četby Párala... Antiutopické vize polovičatě zasazené do socialistického Československa umocněné sexuálními hrátkami na mě nezapůsobily. Znalost předlohy může pomoci rozluštit filmový příběh. Herecky celkem přesvědčivé - zajímavá "proměna" Zlaty Adamovské. (09.08.2009)

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. (27.08.2009)

Od Párala jsem četla Playgirls a Generální zázrak, obě považuju za rádoby intelektuální brak. O Milencích a vrazích se nedá říct nic jiného...jako sociální studie o tom, jaká individua se taky vyskytují v českém národě by to ještě šlo, ale koukat se na to nedá...ta jedna hvězdička je za Zlatu Adamovskou. (12.07.2006)

Předlohu neznám, od Vladimíra Párala jsem nikdy žádnou knihu nečetl, a na film jsem se podíval úplnou náhodou, protože na žádné jiné stanici nic zajímavějšího v tu dobu nezačínalo. Ze začátku jsem si říkal, co tohle má sakra být, ale u obrazovky jsem setrval. Asi po 10 minutách jsem se do děje začal pomalu dostávat, a zhruba půl hodiny po začátku filmu už jsem věděl, že tohle chci rozhodně dokoukat až do konce, protože takhle zajímavé postavy s tak rozdílnými charaktery pohromadě v jednom filmu se vidí málokdy. Nechci psát, že jsem úplně pochopil pohnutky jednotlivých postav, ani že jsem jim porozuměl, prostě jsem jen většinu postav svým způsobem chápal. To asi jediné, co mi na filmu vadilo, je přeskakování z místa na místo, zkrátka chvilku sledujeme příběh jedné postavy, a pak najednou zase sledujeme jinou postavu a její příběh, prostě dějově je to takové rozhárané a přijde mi, jakoby to nedrželo pohromadě. Jinak mě ale film hodně oslovil a zaujal, herci byli ve svých rolích perfektní, obzvláště pan Vetchý zde předváděl svůj herecký koncert, a herecký pár Taclík a Špalková mě opravdu hodně pobavil. Nebýt toho přeskakování v ději, hodnotil bych nadprůměrně, takhle je to z mého pohledu jen za tři hvězdy. (26.02.2013)