Studujeme za školou

Staré spôsoby učenia verzus nové spôsoby „škola hrou“. O reformu školstva sa v škole snažia už od roku 1939 podnes a zdá sa, že ešte aspoň ďalších 80 rokov to bude trvať. Medzitým všetko zostarne, ale to nevadí, začne sa odznova. V tomto film sú snahy o reformu sympatické, detské postavy hrajú naozaj deti a nie herci stredného veku, ako bolo zvykom v iných filmoch. –––– Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost takto se to učit. (13.02.2018)

Částečně komedie, částečně kritika školství, částečně přehlídka hereckých elit... Film nedosahuje humoru svých slavnějších předchůdců, víc kritizuje praktické školství než baví. Nicméně je hloupost chtít od školy přípravu na praktický život, když každý zaměstnanec požaduje něco jiného. Důkazem je konec filmu, kdy studenti vlastně jenom požadovali, ať je profesor neunudí k smrti. (19.10.2015)

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví tvůrci lámali hlavu málokdy ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o dva roky starší než "student" Rudolf Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu jsou některé scény zdlouhavé, emočně vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A proměna profesora Vlka (František Smolík) ze dne na den je tak křečovitá, že v mých očích to ubírá celou jednu hvězdičku. Oživující je tenhle film snad jen v tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v epizodní roli těsně před jejím nákrokem do hlavních rolí. (05.01.2009)

Průměrná studentská komedie (z obchodní akademie), která snese sotva nějakého většího a vážnějšího srovnání s o mnoho úspěšnějšími studentskými komediemi, ze stejných let, od Mace Friče a Jaroslava Žáka. V některých scénách a situacích je však obě trochu kopírovala. Sami jistě víte o jaké filmy šlo? Ale i tak v některých ohledech to byl docela zajímavý a vtipný film, s dobrými (bohužel, nikdo až zas tolik nevybočoval) hereckými výkony, téměř ve všech rolích. Nejlepší byl zřejmě František Smolík, těžko přizpůsobivý profesor Vlk, dávající přednost převážně teoretickým hodinám své výuky než těm praktickým, co studenti na své prázdninové praxi spíše nepotřebovali, tomu se tedy nemohli ani naučit. Nakonec však sám poznal že se bez praxe obejít nedá. Kolik takových kantorů, propagujících tyto myšlenky a teorie i za nás ještě bylo a stále ještě je. Myšlenka filmu tedy dobrá ale mohla být ještě přesvědčivější. Další kdo stál za zmínku byl velkoobchodník Vichr představovaný Františkem Kreuzmannem ( "Neumí ani vstoupit do místnosti", "Vždyť neumí ani chodit" ). František Kovářík (prof. Pírko), byl dobrácký kantor, trochu zmatený (připomínal prof. Koďouska) ale jinak s určitým pochopením pro věc. Studentíci Rudolf Hrušínský (Karel Toman), Josef Kemr (Vašek Pelíšek), Stella Májová (Eva Vichrová, tady ve své první roli) ve skutečnosti všichni ještě náctiletí, ve filmu bych jim však tipoval tak nejméně pětadvacet, zahráli v rámci svých tehdejších mladistvých možností. Námět k tomuto filmu napsal Dr. Vojtěch Ambrož, který psal mimochodem také humoristické romány ze života studentů, podobně jako jeho souputník Jaroslav Žák. Mimo to také napsal námět k jiné velmi lidové komedii, také studentské a sice Jarčin Profesor. (17.12.2006)

Na rozdíl od čistě komediálních studentských filmů z předválečného období se tento snímek vypořádává s konkrétní otázkou, a to způsobem výuky čistě teoretickou formou, podepřenou navíc prvorepublikovým extrémním důrazem na kázeň. Otázka stylu výuky však zůstává stále nadčasovou. Dá se říci, že většina českého školství se ze zde kritizovaných forem výuky dosud nevymanila, a po vzoru výuky zdejšího mladého profesora si mohou asi současní studenti obchodních akademií nechat stále jen zdát. (26.09.2011)