Jako kníže Rohan

Ó ano po nečekaném vzestupu, pýše, povýšenosti a já nevím čeho všeho, následuje většinou neodvratný a tvrdý pád na samé dno, tedy alespoň pokud člověk nemyslí na zadní kolečka a na nějakou tu životní investici. Takže ono má všecko své mouchy. Když se stane s chuďase náhle boháč tak je to vždycky o něčem jiném, než když se stane ještě s bohatšího bohatší. Tomu pád až zas tolik nevadí, ale ten chudý si přeci jenom nemůže zvyknout, na náhlou životní proměnu a je to přeci jenom trochu o něčem jiném. Krásná televizní inscenace, řekl bych že téměř nadčasově natočená, která má co říct i dnes. Inu stále platí rčení: postavení a úspěšnost se leckdy měřily - a vlastně i dodnes stále měří - jen podle hmotných ukazatelů. Ale čím více se takový zbohatlík chce připodobnit těm, kterým dosud mohl jen závidět, tím je trapnější. Vladimír Menšík jako zbohatlý Špáta podal skutečně velice hodnověrný výkon, a doopravdy jsem mu ho věřil. Závěrečný pravdivý rozhovor o skutečné Špátově situaci, společně s Josefem Bláhou, nebo poté doma s jeho matkou byl nádherný, ale také neuvěřitelně deprimující. Krásná prozaická hříčka o náhlém zbohatnutí a posléze o velice rychlém procitnutí a tvrdé realitě viz. závěrečný posměch dětí, se všemi velice dobře zahranými rolemi. (04.02.2007)

Tahle podívaná mě (ne)překvapivě hodně bavila. Překvapení se nekonalo, protože tyhle malý, krátký, hvězdně obsazený filmy jsou většinou velmi dobře koukatelný. Překvapenej jsem ale vlastně zpětně, protože příběh je v podstatě obyčejnej a žádný scenáristický galapředstavení to není. Ale co naplat – když tu fungujou herci, kterým ty postavy člověk věří, vesnický život doplní skvělá hudba a ze 76 minut vlastně může pro kdekoho plynout i nějaké ponaučení, nemůže bejt o 4 hvezdičkách pochyb. ⭐⭐⭐⭐ Charismatického Špátu v podobě Vládi Menšíka a jeho, nebojme se si to přiznat, slizkou matku v podání vynikající Lídy Roubíkové si rád pustím někdy znova. (16.01.2024)

Strašně jednoduchý příběh. Přesto fenomenální zpracování, herecké výkony, nad kterými se tají dech. Téma náhlého zbohatnutí, zchudnutí a procitnutí v drsné realitě svádí logicky k tomu, že padají životní moudra a antimoudra, z nichž každá druhá věta by se dala tesat do kamene. Vladimír Menšík ve své životní roli. Ale velmi zdařile mu sekunduje Ludmila Roubíková. Její role zatrpklé matky, která jakoby celý život čekala, až zbohatne, a zbohatla, je fantastická. Ostatní prvoplánově kladné postavy Galatíkové, Peška, Gýrové atd. pak zůstávají překvapivě v jejich stínu. K tomu všemu výborná hudba. Těžko říct, jak by se na tohle chodilo do kina, ale jako televizní podívaná zážitek luxusní. (08.10.2011)

Vladimír Menšík je známý především jako estrádní bavič, konfereciér a komik. V roli chalupníka Špáty dokázal, že byl i prvotřídním charakterním hercem, jakému hned tak nebylo rovno. Scénárista a režisér dokázali převést zastaralý literární jazyk 19. století do moderní podoby, a vznikl tak nadčasový příběh o tom, jak prosťáček ke "štěstí" přišel. Téma je podobné jako v Chytilové "Dědictví aneb Kurvahošigutentág", ale v Rohanovi se s ním tvůrci vypořádali daleko civilněji a s tragickým vyústěním. Vedle špičkového Menšíka zdatně sekundují ostatní herci - zvlášť utkví v paměti Josef Bláha v miniatuře bezohledného manipulátora. Celkový dojem: 100%. (18.07.2006)

Dokonalý obraz absolutního úpadku člověka. Změna charakteru hlavní postavy(ten obrovský rozdíl je od první do poslední scény vidět měrou vrchovatou, a to je ten úpadek postupný), a hlavně její ztvárnění Menšíkem, to už patří ke klenotům. Jako vesnický buran Špáta mě opravdu přesvědčil, že dokáže být i charakterním hercem, který zvládá i tragické role. Výborný je i Pešek jako jeho hospodář a Ludmila Roubíková, která ztvárnila perfektně Špátovu matku(je zároveň i nejzápornější postavou díky svým intrikům). Špáta za svůj celkový úpadek vlastně ani nemůže. Zkazí ho především peníze, které mu přinesly i určitou moc(kterou však cití jen sám, ostaním je jen pro smích) a právě intriky jeho matky. Příběhem je to téměř podobné dědictví..., avšak tento příběh je vyloženě dramatický. Typická pro Špátu je věta co bych koupil jeden dům, koupím rovnou dva domy! Tato věta celý jeho charakter vystihuje. Závěrečná scéna vlastně jen dovršuje jeho úpadek. I když místy je to možná dnes už trochu naivní, je to film k zamyšlení se nad lidským chováním a nad vnímáním materiálních věcí(a jejich vliv na chování člověka) (05.02.2007)