Paříž, Texas

Jak se takhle může ztratit jeden druhému? Celé je to vlastně ambivalentní. Jsou ty postavy ve svém životě silné? Ano a ne. Mohly něco udělat jinak? Ano a ne. Dopadlo to nakonec "dobře"? Ano a ne. Vlastně nejde o odpuštění, ani sobě, ani druhému - to bychom museli nejprve pochopit věci, které možná pochopit nejdou. Není pro ně vysvětlení a není pro ně omluvy. Zatím nám musí stačit "pouhé" smíření, které alespoň ponechává ten uklidňující prostor s trochou naděje, že vysvětlení snad jednou najdeme. Film o smutku po smutku. (Po "V běhu času" druhý Wendersův vrchol) (13.05.2018)

Když se zkusím nad naservírovaným příběh trošku zamyslet, tak jsem v podstatě neviděl nic přelomového a úžasného. Klasický příběh o rodinných hodnotách a především hledáním sebe sama a svého místa ve světě. Nic světoborného a obohacujícího. Co činí tento snímek výjimečným je ovšem zpracování, které je naprosto dokonalé. Opravdové pohlazení na duši. Ani navzdory brutálně dlouhé stopáži, jsem ani na okamžik neupadl do stavu, kdy bych se nudil. Neskutečně skvěle řemeslně zvládnuté a největší pochvalu si zaslouží rozhodně režisér. Ze snímku je cítit, že je po všech směrech dokonale ukormidlován. Snad by si celý snímek zasloužil pouze silnější a zajímavější vypointování celého příběhu. Po celou dobu jsem měl pocit, že se snímek snaží být něčím víc, než čím ve skutečnosti je. Rozhodně však nechci říct, že na tom čím je bylo něco v nepořádku. Tvůrci skvěle stihli zanalyzovat a prozkoumat spoustu důležitých témat z několika oblastí zejména partnerského a rodinného života, takže na své si přijdou převážně ti diváci, kteří už toho mají právě z těchto sfér hodně prožitého. K tomu se přidala dokonalá technická forma, která ke snímku seděla v každém detailu. I když se ani vzdáleně neřadím mezi fanoušky rodinných dramat, tak v tomto případě pálím hodně silné 4 kousky. Krásný a neuvěřitelně lidský snímek. (11.11.2019)

Netradičný film ale predsa o živote. Prečo netradičný? Lebo uvidíte v hlavnej úlohe Harry Dean Stantona ako vlka (kojota, alebo čo to majú v Texase) samotára a na jeho Nastassju si počkáte hodinu a pol, aby ste sa na ňu zvyšok filmu pozerali cez sklo. Samozrejme to ale stojí za to. A prečo o živote? Lebo keď už sa tá osudová Nastassja konečne zjaví, atmosféra vás takmer presvedčí o tom, že už aj vám chýbala. A že chcete vidieť ako sa za tie 4 roky zmenila. A hľadáte podobu medzi ňou a malým blondiakom, ktorého si so sebou vodíte filmom, odkedy ste vyšli z púšte vlastnej rozorvanosti a minulosti a dali ste sa na tú správnu cestu. Ak taká je, určite nejde ďaleko od tohto filmu. (02.12.2012)

Silný príbeh o žiarlivosti, vine, odpustení, opustenosti a hľadaní samého seba. Zo snímku sála veľmi podivná aura, ktorá aj napriek pomerne dlhej stopáži a miestami až slimačieho tempa nedovoľuje odtrhnúť oči od obrazovky. Určite má v tom prsty aj úžasná kamera, ale je tu ešte niečo, niečo čo sa len ťažko definuje a to niečo dokáže vypáliť nezmazateľnú značku do takmer každého diváka. Koniec bol nádherný, emotívny a ako vystrihnutý zo života. Tak nejako som si predstavoval, že by to malo skončiť. Môžem len odporučiť. 85/100 (06.09.2015)

Příjemný film s výjimečnou hudbou, která dělá hodně. Jeden z mála snímků, kde mi nevadil dětský herec a byl mi dokonce fakt sympatický. I přes dlouhou stopáž to fakt nenudí, akorát mi bylo docela líto postav bratra Harryho Deana Stantona a jeho ženy. Jelikož to byli moc hodní lidé a na můj vkus se jim nedostalo moc vděku. Tímhle si u mě Wenders udělal mnohem větší zářez, než andělama běhajícíma po Berlíně. (19.09.2008)