Ocelové magnólie

Nevím proč, a je to nejspíš zavádějící asociace, ale při tomto filmu mi přišli na mysl Dubliňané Jamese Joyce. Smíchaní se seriálem Byl jednou jeden dům. Stylové jižanské charaktery. Film balancuje na rozhraní komedie a dojáku, ale dialogy jsou skvělé, vtipné, a obsazení je excelentní. Několikrát jsem se srdečně smál. Pro mě příjemné překvapení. (20.01.2011)

Příběh se navenek tváří jako nadprůměrně zábavná komedie, která si zakládá na afektovaných způsobech ... i když téměř od samotného začátku ho podezíráte z nějakého nenadálého podrazu. A najednou se díváte na bezmoc a zoufalství matky, jejíž milovaná dcera si s těžko akceptovatelným optimismem zahrává se životem - patrně za vydatné podpory toho milého, leč nezodpovědného pitomce, za kterého se provdala ... neboť i vystudovaný právník může být nezodpovědným pitomcem. Možná se ještě na malou chvíli necháte ukolébat růžovými brýlemi, které vám snímek záměrně podstrkuje, ale po krutém prozření zákonitě nastane okamžik, kdy vám přepjaté manýry jižanských dam přestanou připadat vtipné. Nekritizuju zdánlivě neadekvátní smích v mezní situaci, neboť bývá naprosto přirozenou, nekontrolovatelnou a svým způsobem osvobozující reakcí organismu na prožité trauma - ale přeslazený závěr vyvedený v jásavých pastelových barvách je kýčem, který ve mně vzbuzuje touhu zlikvidovat všechny velikonoční zajíčky. (13.12.2012)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)

Dle mého mínění lehce nadprůměrný film o skupince žen a slečen, které si žijí své spíše neobyčejné životy. Takový snímek z reálného světa, který ani neurazí a ani extrémně nenadchne, za to si u něj člověk krásně odpočine, trochu se zasměje, trochu si popláče. Nejlepší postava a mě nejvíce sympatická je jednoznačně Ouiser. Taková správná postarší trochu střelená "dáma". (03.05.2012)

Překvapivě vtipný film, bohužel od druhé půle (pochopitelně a očekávatelně) se zvyšujícím se počtem dojemných momentů, na které já v tomto balení prostě nejsem. Ale i když balancuje dost často na hraně a občas z ní i spadne, přece jen se nerozplizne na výhradně slzotvorné prvočinitele. A některé hlášky svérázných Jižanek jsou vážně hodně povedené. (20.11.2007)