Ve službách legie

Realistické poňatie vojny bez klišé. Film, ktorého dej, príbeh, atmosféra a postavy nenadobúdajú mainstreamový charakter. Tu sa z dobrých postáv stávajú zlé a následne znovu dobré. Hlavnému hrdinovi zabijú na začiatku syna a manželku, využíva sa tam téma v tej dobe tak častých samovražedných útokov a bombových útokov na kaviarne. Jemu následne "prepne" a ide sa pomstiť vystrieľaním možno nevinných moslimov do mešity. Neskôr vstupuje do srbskej armády a bojuje proti moslimom. Potom ako moslimovia, ktorí využívali na vraždenie aj deti a zabili mu spolubojovníka práve granátom hodením dieťaťom, on pri obrane svojho stanovištia možno zo strachu, možno z toho, že je vojna, možno z pomsty, zastrelí nevinného moslimského chlapca. Následne prehliada svinstvá stvárané svojím srbským spolubojovníkom, až napokon to neznesie a zabije ho, keď ubližuje srbskej žene, ktorú pokladal za šľapku, len preto, že čakala dieťa s moslimami, ktorí ju znásilnili. Ona sa chce spočiatku dieťaťa zbaviť, lebo je to proti jej cti mať dieťa zmiešanej krvi s moslimom, jej otec ju vyženie z domu práve kvôli tomu dieťaťu, ale nedokáže jej ublížiť. Napokon všetkých srbských občanov dediny v ktorej oni žili vystrieľajú mudžahedíni a ju napokon spolu s inými srbskými a moslimskými ľuďmi zabijú chorvátski vojaci. Je tam paradox, že im pomohli tesne predtým dôchodcovia, z ktorých bol manžel Chorvát a žena Srbka a hovoria ako to, čo bolo pred vojnou bolo normálne a teraz je zmiešané manželstvo medzi týmito národmi bláznovstvo. Je to nostalgický odkaz na časy predvojnovej Juhoslávie. Hlavná postava si časom uvedomuje, ako je pomsta zlá, ako je vojna zlá a čo spôsobuje a malé dievčatko, dieťa tej zabitej Srbky si po prvotnom odložení Červenému krížu a následne po jej prinesení cestujúcou z autobusu, v ktorom sa viezli a ona si ich tam všimla, necháva. Jeho konanie na začiatku je ako vystrihnuté z nálad tých, ktorým zabili cudzinci členov rodiny a na konci a počas deja vypovedá o tom, ako je následná pomsta, neznášanlivosť zlá a nerieši problém. Zlo plodí zlo a všetko sa vo väčšej miere vracia a preto by som tento film odporúčal všetkým ľuďom v dnešnej dobe, keď je islam počtom členov a v rozpínavosti na vzostupe a ukázať ľuďom, že pomsta im za zločiny, nie je to správne, lebo utrpíme ešte viac než predtým. Vo filme všetky armády páchajú masakre a zverstvá na nevinných civilistoch z druhých strán a ukazuje sa nezmyselnosť vojny a hovorí o tom, že žiadna strana nebola dobrá a preto nikto namal pomyselne vyhrať, napriek tomu, že sa tak čiastočne stalo a Srbsko je jedným z najmenších v histórii. Ak niekto niekoho zabije a človek sa pomstí zabitím nevinného z radov toho vraha, oni sa následne mstia za neho a tak to pokračuje do zverstiev a to nie je správne. Film, ktorý nikoho neobhajuje, naopak ukazuje zlé stránky, ale ukazuje aj ľudskosť, city a lásku v tomto kontraste. (18.05.2012)

Kdysi jsme měli známou Srbku. Když byla válka v Jugošce, ptal jsem se po příčinách. Začala mi vyprávět stručné dějiny a už kolem roku 1900 jsem tomu vůbec nerozumněl..Srbové, Chorvati, Bulhaři, Turci.. masakr a maglajz... . A když jsme se pak přes všechny ty převážně etnické války dostali do devadesátých let, měl jsem v tom stejně hokej. Tenhle film v produkci - ano - O. Stone! se nesnaží něco vysvětlovat, nebo z jedné strany dělat ty hodné křesťany a z druhé ty zlé muslimy... Srbové nebo Chorvati, ve válce se jak jedni tak druzí chovali jako zvěř. Dennis Quaid má po jednom atentátu kdy přijde o rodinu problém s muslimy a v prvotním afektu vystřílí blízkou mešitu zrovna v době modliteb. Jedinou šancí jak zapomenout a zmizet je cizinecká legie. S tou je po výcviku odeslán do Jugoslávie na stranu Srbů. Je z něj vražedný a dobře vycvičený stroj, který stále nenávidí muslimy. Stane se však svědkem událostí a dějů, kterým odmítne jen tak přihlížet a které ho proberou opět k životu, svědomí a zapomenutým lidským citům. Dávám 4 ,,dudlíky'' z prezervativů. * * * * (04.04.2015)

Věděla jsem, že mi doma leží nějaký film s Dennisem Quaidem (můj oblíbenec) a Natassjou Kinski. Něco válečného, moc jsem od toho nečekala. Po nějaké době jsem si to pustila a už první jméno v úvodních titulcích mě přesvědčilo, že to nebude jenom válečná limonáda oslavující americké vojáky bojující hrdě ve světě. Produkce: Oliver Stone. Kdo viděl, jak se Stone staví k Vietnamu, může věřit tomu, že tady je jeho postoj k válce velmi podobný. A mně svým způsobem ještě mnohem bližší. Částečně díky tomu, že jsem srbštině ve filmu rozuměla, částečně díky vlastním zkušenostem: řadu Srbů, kteří během války v Jugoslávii přišli o své rodiny, osobně znám. Savior se těžko popisuje, pro někoho to bude jen obyčejný film o tom, jak se jeden americký voják snaží ochránit ženu s novorozeným dítětem, pro mě ale znamenal mnohem víc. Až naturalisticky pojaté scény, kdy hlavní hrdina chladnokrevně zastřelil ani ne patnáctiletého kluka (je přece válka) nebo kdy jeho kolega zkopal těhotnou ženu (je přece válka), ve mně bouřily krev a měla jsem nutkání všem postavám jednu vrazit. I přes mé místy agresivní tendence ale tento film fuguje přesně obráceně; po jeho zhlédnutí si začnete říkat, jak zbytečná a strašná válka je. Vždy, když něco podobného vidím, si vzpomenu na proslov Roberta Kennedyho z 5. dubna 1968 nazvaný "Mindless Menace of Violence", a říkám si, že ten chlap měl sakra pravdu. Nebudu to ale protahovat: Savior mě jednoduše emočně strhl. Možná i proto, že se nezaměřuje na vojáky, ale ty největší oběti každé války: civilisty. Na mém pomyslném žebříčku tak stojí jednoznačně ještě mnohem výš než třeba jiný Stoneův film o válce: Narozen 4. července. (30.09.2007)

Savior je moc smutná a drsná road movie válkou zmítanou Bosnou. Možná, že těch brutálních scén tam bylo na mojí náturu skoro dost a nebo byly až příliš vyhrocené, ale zřejmě ten, který to měl všechno pod palcem, Predrag Antonijevič věděl přesně co dělá a proč. A tak takový Goran, který symbolizoval jemu podobné, mě iritoval od samého začátku, takže jsem byla vděčná, že jeho role byla jen krátkodobá. Jinak jsem tu strastiplnou cestu s touto nesourodou dvojicí Joshua a Very prožívala s nimi a moc mě tudíž potěšilo, že se v průběhu cesty "ta pitomá věc", jak o ní mluvil Joshua, nakonec proměnila ve "věc nádhernou". Vůbec těch pocitů jsem během filmu prožívala celou škálu. Od vzteku, hrůzy, bezmoci, hořkosti smutku, ale i trochu zklamání, protože ta američtina tam příliš často vystrkovala ty svoje růžky v podobě občasných patetických momentů, zázračné vnitřní proměny Joshua a ten konečný puntík si mohli už úplně odpustit. Jinak jsem pár odlehčujících momentů postřehla a uvítala, například to, jakým způsobem se dá v nouzových podmínkách nakrmit kojenec. Ale jak už tady někdo píše i přes některá negativa na mě Savior fungoval celou dobu a k tomu určitě přispěl i bezchybný a skvělý výkon Dennise Quaida. Jen mě mrzelo tak krátké mihnutí Stellana před kamerou, protože jeho herecký potenciál byl de facto zcela nevyužitý. (18.11.2013)

Docela jsem se těšil, ale v průběhu filmu mé nadšení opadávalo. Silný je začátek, kdy se hrdina zachová.. no dost nehrdinsky :) Potom se chová, jak se chová, má to svůj smysl, buduje se tím půda pro další děj, ale není to nic úžasného. Brutalita a zbytečnost celého konfliktu je jasná a opět je tu dost drásavě připomenuta. V závěru ale přijde scéna, která se jentak nenatočí. Scéna s ukolébavkou je úžasná. Možná to někomu může přijít laciné a cílené na city, ale je to prostě bomba. Za to to rozhodně stálo. (25.02.2015)