Happy Tree Friends 1 - První krev

Vzpomínám na všechny ty neuvěřitelně brutální dětské hry které jsem kdy absolvoval. S mírnou nadsázkou mi je autoři snímku připoměli. Nechci se pouštět do nějakých hlubokých psychologických sond či paralel,ale představte si místo těch rozkošných plišáčků neméně roztomilé dětičky na pískovišti.....,což by žádný cenzor asi nerozdýchal. Dávám 70%. Dal bych klidně i 80%,ale nešlo by na DVD dát tu vtíravou znělku jen na začátek a konec? (11.04.2009)

14 epizod dnes uz prakticky kultovniho "serialu" sice neprinasi nic noveho oproti tomu, co bylo k videni na netu, ale porad se na umrti zviratek hezky kouka. Samozrejme je kvalita jednotlivejch epizod kolisava, ale nikdy se nedostanou pod prumer a ty smrti jsou pokazdy originalni. K tomu prijemna animace, chytlava uvodni pisnicka a je to 5*. (15.01.2007)

Ač jsem to neměl původně vůbec v úmyslu a Happy Tree Friends jsem bral jen jako takové milé morbidní zpestření při dlouhých chvílích (a když jsem na ně zrovna narazil na MTV), jsem si teda pořídil všechny díly a opět jsem se u masakrování animovaných zvířátek bavil. Podobně ujeté kousky mi vůbec nevadí, příjemně se u jejich sledování relaxuje a navíc jednotlivé příběhy nejsou vůbec dlouhé. Sice nemají nějaký hlubší smysl, ale tak tady jde hlavně o co největší masakr – a to se tvůrcům povedlo. S děckama bych se na tuhle krvavou bláznivinu ovšem nedíval. (15.03.2014)

Mám velice rozporuplné pocity, takže úplně selhávám ohodnotit. Na jednu stranu je to zábavné, ovšem musíte mít smysl pro humor, který je tak trochu "jiný". V tomto seriálku totiž morbidnost, násilí, krev, maso, smrt, upálení, rozčtvrcení a tak podobně nejsou prostředkem k vybudování pointy - to JSOU pointy. Jediné pointy! A to vše v kontrastu k záměrně přeslazeně milým zvířátkům, které výše uvedenými zážitky trpí. Docela si dovedu představit, že mnozí lidé budou znechucení nebo pohoršení. Mě to bavilo. Ale na druhou stranu nemůžu nevidět, jak primitivní to všechno je. Připomíná mi to pubertální, stejně násilné a morbidní malůvky v sešitech, kterými jsme se jako kluci bavili (a holky dělaly "fuj!"). Navíc zábava nemusí mít dlouhého trvání, protože ono je to vlastně pořád dokola a prvotní šokem vyvolaný zájem vyprchá. A samozřejmě nezapomeňte - tohle v žádném případě NENÍ seriál pro děti (ža ano, Dudku). (Poznámka k DVD: Je velmi krátké. Celkem jen dvanáct několikaminutových epizodek a bonusy, takže si koupi promyslete.) (18.01.2007)

Tento film asi neuvidím. Nedá mi ale čosi nenapísať. Nemyslím si, že sa v našom živote stretávame viac s násilím, ako v minulosti. Práve naopak - minulé časy boli pre obyčajného človeka krutejšie ako dnešok pre našinca. V skutočnom živote bolo viac krvi, nedostatku, ozbrojených konfliktov, vojen. Nebolo zdravotníctvo ako ho poznáme dnes, veľa "krvi" sa riešilo medzi ľuďmi, nie za bránami zariadení. Televízna krv v spravodajstve a filmová v kine je vo veľkej miere iba ponukou, uspokojujúcou dopyt adresáta. Náš "civilizovaný" svet je čo najpríjemnejšou zjednodušeninou, z ktorej sme vytlačili nepríjemné veci ako bolesť, krv či smrť - tieto sa snažíme spracovávať hromadne a strojovo čo najďalej od seba. Tu pramení dopyt po "sprostredkovanej krvi" cez TV alebo film – s krvou sa bežne totiž v živote stretneme málokedy. Aj dnes žijú ľudia, ktorí keď chcú v nedeľu kuraciu polievku, nezájdu do supermarketu, ale sliepke hlavu odtnú sekerou. Predtým ju kŕmili a mali k nej aj nejaký vzťah - povedzme na úrovni živého tvora k inému živému tvorovi. Ak každú jeseň prerežete hrdlo ovci, a v tom okamžiku skončite jej život, ktorý v tej chvíli vyslovene pomedzi vaše prsty uniká (pre väčšiu obrazotvornosť - v jeseni býva chladno natoľko, že horúca spenená krv vytekajúca z rany sa mení na paru), pripadne asi aj Vám tento typ filmovej zábavy prízemný, prázdny, ničím neobohacujúci Váš život. Je to plytká forma postavená na maximálnom kontraste roztomilého zvieratka a čo najväčšej krvavosti jej ostatku. Prečo? Len tak? Pre efekt? A čo bude potom? Ešte väčší extrém? Umelá, nezmyselná, na šoku postavená konštrukcia - v prírode je extrém ale zastúpený zriedka. Príroda a rovnako náš život môže byť naplnený nespočítateľným množstvom farebných odtieňov a detailov, môže byť bohatý a so silnými zážitkami - ak si zmysly neotupíme. Je jednoduché vnímať veci okolo seba povrchne. Podľa mňa, zábava má hranice, dané vkusom, kultúrou, životnými skúsenosťami a schopnosťou pozrieť sa na okolie aj očami niekoho iného. Život tým, že je ohraničený, je vlastne krátky a je luxus, obetovať čo i len kúsok z neho filmom ako napríklad Happy Tree Friends. Tieto epizódy vznikli aj kvôli tomu, že ich tvorcovia (a ich diváci) nikdy hrdlo ovci neprerezali, nevedia, čo ten alebo jemu podobný úkon vlastne znamená. Je pre nich zložité vnímať realitu v komplexnej podobe, preto potrebujú morbídne zjednodušenie: ak je málo krvi v našom živote, tak si nejakú pridáme... V tomto uhle pohľadu neprekvapí, že tvorcovia hororov sú často "ešte deti" podobne ako aj ich konzumenti. Tak želám čo najpomalšie vyrastanie z detských nohavíc, potom v starobe, keď hodiny tikajú čoraz rýchlejšie, budú o to dojemnejšie spomienky na premárnené chvíle s "cool" filmami. Som rád, že som sa narodil a vyrastal v tesnom spojení s prírodou, zvieratami a ľuďmi, v kruhu milujúcej rodiny, práve to ma dobre pripravilo na podobné veci ako je napríklad násilie ako zdroj zábavy resp. Happy Tree Friends. (11.10.2006)