Zbytečná krutost

TOP 10. Koncert pro čtyři herce a jeden zapalovač. Někdo zemře pomalu, jiný rychle a ten, kdo nakonec přežije, by nejraději umřel taky. M. Emmet Walsh by mohl kandidovat na titul "Svině desetiletí", Coenové by pak mohli dostat cenu za "Nejsenzačnější debut v historii kinematografie". It's so bloody simple... (05.06.2008)

Od debutu bratri Coenu jsem asi ocekaval moc, podle reakci a pak sem byl bohuzel trosicku zklamanej. Prislo mi, ze se Coeni snazi brat moc vazne, takze ruznejch vtipku tu je jako safranu, ale celkove to je jen prumernej thriller. Par scen me dostalo, ale ze bych u nich nedychal to ne. Ale na to, ze to byl debut, tak byli dialogy i pribeh slusne propracovany, jak je u Coenu zvykem a 4* si zaslouzi. Tak po druhym skouknuti zvedam na 5*, jedna se o perfektni thriller se skvelym Hedayou, kterymu tech par nedomyslenosti rad odpustim. (07.05.2005)

Joel Coen své drahé polovičce Frances McDormand hned zkraje znázornil, kam taky může vést partnerská nevěra...do víru násilí, podlosti, absurdit a (ne)náhodných nehod, který může jednoho hravě připravit o rozum a druhého o život. Coen Bros. poprvé a hned trefa do černého. Drsnější než šmirgl, napínavější než trencle Roberta Rosenberga. NeoNoir až za hrob. 90% (24.08.2010)

Nádherná (a rozhodně nikoliv zbytečná) performance z divadla krutosti, co se většinu času tváří jako zatraceně znepokojující, morbidní a dusivá mrcha, ale ve finále odkape sympaticky zvráceným humorem v černé. Zřejmě nemá valný smysl upozorňovat na to, jakými jsou bratři Coenové nápaditými řemeslníky, protože za ně promlouvá nejen jejich všeobecně pozitivní pověst, ale zejména holý (a ve Zbytečné krutosti) snadno čitelný fakt, že jsou schopni vzít dokonale banální příběh ušitý primárně "do kraťas" a nekompromisně jej roztáhnout na drsnou kompaktní podívanou ("do gatí"), která srší, jiskří a doutná filmařskými "vychytávkami". Oč tu běží je atmosféra, atmosféra nahuštěná do naturalistických sekvencí mrtvolného ticha bez ticha, díky které jsem se na hodinu a půl nervového vypětí, ocitl v klaustrofobické temnici lidského podvědomí. Ruku v ruce s rozjímavým obrazem, jehož podstatnou náplní jsou mnohoznačné pohledy a dlouhé, opravdu dlouhé a zneklidňující expozice par excellence, vyvstává paralela s obdobně hypnotickým zážitkem u "tamté země, co jaksi nepřivykla staříkům" - podobnost čistě podvratná, potěšující a nutící k zamyšlení nad lehkostí, s jakou lze překlenout přes dvacet let (v jádru nezměněné) tvorby. Demagogizujícím krácením podrženo a sečteno - Zbytečná krutost je mistrná stínohra, pekelná rošáda, u které neznámá značí omyl bez viny, známá neznámou, které bychom se měli obávat, ale nadevše je úspěšnou zkouškou dospělosti, u níž na přitěžující vypravěčský balast nezbylo místa. (omluvte kostrbatost tohoto sdělení) (04.10.2008)

Coenovci svůj styl nezapřou - za celých dvacet let se víceméně nezměnili, ale právě jejich styl je bohužel tím jediným, co na Zbytečné krutosti může zaujmout. Možná snad ještě závěrečná absurdní scénka s rukou (absurdní nerovná se špatná a nenapínavá!), ale jinak jde o překombinovaný a hodně neuvěřitelný snímek, ve kterém jednotlivé scény fungují a mají svou atmosféru, ale jako celek zabředly v hustém bahně zvaném nuda, ze kterého se již nelze vyhrabat. Přesto je z filmu cítit, že právě tady se rodily kořeny a nápady ke geniálnímu Fargu. A už jenom za to si zaslouží Coenovci alespoň uctivou poklonu, poklepání po ramenou a pivo zadarmo. Až je potkáte, kupte jim ho. [říjen 2006] (22.10.2006)