Smrtící atrakce

Cynická středoškolská komedie pochází z doby, kdy ještě bylo možné dělat si neironickou srandu ze sebevražd studentů, šikany či vybombení školy (a za střelbu slepými v jídelně následovalo týdenní vyloučení :-)). Jestliže mě nadsazený začátek s obletovanou partou premiantských "bitch" (tři Heather) svou sžíravostí bavil, dramatický závěr se naopak rozpliznul do psychotického paskvilu bez hmatatelné parodie a sebereflexe. (03.04.2020)

Snad nikde jinde ta otřepaná metafora "střední = společenský mikrokosmos" nefungovala líp. Jednou ty politickospolečenské implikace snad rozeberu dopodrobna, ale proteď se spokojím s prohlášením, že tenhle středoškolský Klub rváčů je tím nejlepším kolotočářským hororem vůbec (Smrtící atrakce, dafuq?) (15.09.2013)

Heathers si na sebe berou tolik nákladu, že ho prostě nedokáží ukočirovat. Klasický středoškolský filmek, černá komedie, sociologická studie a některé pasáže by samostatně vypadaly skoro jak z nějakého slasheru. No a prostě to tak úplně nefunguje. Lítá to mezi těmito žánry šíleně anarchisticky, nedrží pohromadě. Na druhou stranu některé nápady a drzost se prostě upřít nedají. Psychadelické vraždění studentů nebo ustřelený prostředníček ve filmu, který začíná dohadováním se čtyř královen školy ve školní jídelně, to je fakt ne úplně každodenní šálek kávy. A je hrozně vidět, jak jsou Heathers otisknuti ve filmech jako Mean Girls, Jawbreaker. Kultovní status se jim zapírat opravdu nedá. (30.03.2009)

Dear Diary, my teen-angst bullshit now has a body count. Filmový dokument rozporující módní tvrzení, že před Facebookem bývala střední škola nevinnějším místem. Povrchnost a popularita vládne. Střílí se tu. Sbor je tragicky mimo. Učení až na posledním místě. Tlustoprdi nemají šanci. Jako přes kopírák; až na to, že se psychopati před nástupem epidemie digitální demence dokázali alespoň dobře vyjadřovat a oběti / publikum bylo (někdy) dostečně kompetentní, aby jim rozumělo. Heathers jsou totiž kromě prezentace půvabů a půvabů Wynony Rider a půvabů a netalentu Christiana Slatera hlavně snůškou hlášek, které bych si jako středoškolák býval vyrýval hrotem kružítka do lavice, kdybych je býval znal. The only place different social types can genuinely get along with each other is in heaven. (15.09.2018)

Christian Slater je učiněnej ďábel a Winona Ryder pekelnice pekelná! Škoda že jim to moc dlouho nevydrželo, takhle z toho zbyl jen neobyčejnej "slasher" se všema prachobyčejnýma mínuskama zlatejch osmdesátek. Hlavně ta rádoby elektrická hudba byla příšerná; připomněla mi takový ty přednastavený dema na archivních klávesách, co jsme kdysi pořád dokolečka sjížděli u babičky. Znáte? --- "You didn't say Simon says." (14.11.2013)