Obsahy(1)
Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusje vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (67)
Film silně zakořeněný v ruské realitě (minulost - křesťanské tradice, 2. světová válka, ruský hudební folklor, současná traumata - čečeňský konflikt, staří versus mladí, vesnice vs. město), postavený na dokumentaristické zkušenosti, ovšem i značně symbolický (babička jako matička Rus), navíc neuvěřitelně dojemný a věrohodně lidský (což se nedá říci třeba o takovém B. Slámovi, který by asi rád něco podobného u nás točil). Jen ten překlad Babka mi přijde takový schazující - nebylo by lepší Babička, Bábinka...? ()
Babička s sedící s kočkou na zápraží, pestrobarvné ruské koberečky, očím ladící roubenky, obyčejné jahodové sušenky vážené a koupené v magazínu, břízy pokryté podzimní námrazou, světnice vonící dřevem, na stole mísa čerstvých domácích pirohů. To je jen málo z toho co "Nový Rusové" nemůžou nikdy komplexně a zdravě ocenit a Noví Češi v místních "asocialistických" podmínkách vlastně také ne.... ()
Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Původně jsem na film ani nechtěla jít, ale ještě byly volné lístky, tak jsem využila příležitosti. A je to ten nejsilnější film, který jsem na letošním festivalu v Karlových Varech, viděla. Dlouho mě film sice nijak nebavil, ale pak se začalo vyjevovat, co chce vlastně sdělit a po skončení jsem nemohla popadnout dech. Kdybych se na to dívala sama, jistě brečím jak želva tak, jako spousta lidí v sále. ()
Uff, měl jsem slzy na krajíčku:-) Milý, smutný a citlivě natočený film upozorňující na problémy současného Ruska (alkoholismus, obrovské sociální rozdíly mezi lidmi, důsledky války v Čečensku) ale i na rysy lidské povahy, které se vyskytují nejen v Rusku, ale všude na světě (zištnost, nevděk...). Byl jsem velice mile překvapen a dávám 5 hvězd. ()
Sociálně kritický film, agitační, nicméně podle všeho realistický. --- Popisovaná eroze rodinných vazeb má dvě roviny: všelidskou a specificky ruskou. Pokud jde o tu první, známe ji také. Já jsem ještě měl takovou babičku. Naši mě k ní mohli zavézt kdykoli, bez ohlášení, vždy jsem byl s radostí přijat a mohl jsem pobýt jakkoli dlouho. Samozřejmě, bez stížností, bez nároků na vděk či cokoli. To byla poslední generace takových babiček. Jejich potomci už takoví nebyli. Babičky skončily v domovech důchodců, i ta moje. A dnes požádat babičky aby přijaly vnoučata není nikdy samozřejmé a nezřídka vyloučené. Rodinné vazby nahradila sociální síť. --- Ruská společnost dospěla do podobného stadia, s některými rozdíly. Ruské hospodářství je nevýkonné, takže sociální síť je podvyživená. Pokud nějaké peníze jsou (z ropy), utratí se za stíhačky a jaderné ponorky. A kdo četl Čechova a Gorkého, ví dobře, jak se to má se "širokou ruskou duší" - sobectví a krutost vládly v Rusku vždy, slušnost a pilná práce se nikdy nevyplácely. --- Zde máme prostinký příběh míněný jako sonda do průměrné ruské reality. Nové vydání Čechova/Gorkého. Vždycky se našli Rusové, kteří to viděli, popsali a zaplakali. A nikdy se nic nezměnilo. ()
Galerie (13)
Photo © Tadrart Films
Reklama