Lístek do památníku

Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada. (19.03.2017)

Letní cerhenické kino. Myslel jsem, že půjde o zcela vážné melodrama, takže mě překvapilo, že Lístek do památníku je velice vtipný – teda místama, jak se říká v Big Lebowském. Film má trochu šrámkovskou atmosféru, nejen díky Písku, což jsem zjistil až zpětně, ale i díky motivu tajemného splavu, který chce najít Högerova postava a v jednu chvíli i jeho hystericky opatrovnická sestra uvalující na věci minulosti a lásky přísné embargo. Jako by to byl Šrámkův stříbrný vítr, závan mládí a nadějí… Herci jsou samozřejmě výborní, jen jsem musel myslet na to, že Karel Höger občas hovoří stejným „bodrým“ tónem, jakým namlouval kocoura Mikeše. (16.09.2018)

Když se dá dohromady dvojice Jiří Hubač a František Filip, je o největší kvalitu postaráno. Do toho geniální herecké obsazení Karel Hoger, Blanka Waleská (její asi nejlepší role), Stella Zázvorková (nehorázný herecký výkon), nebo Vladimír Menšík, tak už jen hltám každý záběr, každou scénu, každý detail. Občas zamrazí v zádech, zaslzí v očích, pohladí po srdci. Do toho překrásná hudba Jiřího Srnky, pro kterého byl Lístek do památníku jeden z posledních skladatelských počinů. Na tyhle Hubačovy filmy pod režijním vedením Františka Filipa nedám nikdy dopustit!!! Ještě musím zmínit nádherně obrazovou kameru Rudolfa Stahla. Geniální, mistrovské, lidské dílo!! (24.12.2011)

90% - Nádherný příběh. Jiří Hubač to uměl napsat, František Filip natočit a všichni herci prožít. Příběh o muži, který hledal po téměř padesáti letech lásku a našel ji tam, kde ji asi nikdy nečekal. Nejdojemnější pro mě ovšem nebylo setkání dvou lidí, kteří kdysi prožívali společnou lásku (Karel Höger a Blanka Waleská), ale zpověď Kalinovy sestry (Stella Zázvorková), kterou učinila na lavičce svému prasynovci (Ivan Vorlíček), a pak její rozhovor se svým bratrem na konci filmu, kdy on pochopil. Po shlédnutí mi bylo příjemně smutno. (24.05.2015)

Stáří je hrozný. Příběh Ing. Kaliny, který minul svou životní lásku a po 47 letech se za ní vrací, aby jí řekl všechno, co tenkrát zameškal. Čas je neúprosný a do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Karel Hoger má však odhodlání zlomit moc času i své sestry Kláry, se kterou od smrti své ženy žije. Klára se ho jen tak nechce vzdát, souboj je plný emocí. K setkání s bývalou láskou nakonec ale přece jen dojde... František Filip natočil jímavý příběh o stáří, se všemi pro i proti. Sentimentální je příběh dost, ale ne zas příliš. Pokud se divák nechá strhnout příběhem a přidá se k postavám ve filmu, které též tomu znovu-setkání fandí, užije si film náramně. Věřím, že jsou i tací, které to nechytí, ale já mezi takové rozhodně nepatřím. Stálo to za to...90% (18.07.2011)