Šepot srdce

Čekal jsem fantasy, takže mě trochu zaskočilo, že se jedná o puberťáckou romantiku o prvních láskách, škole a hledání své budoucí kariéry. Ale v tomto ohledu je ten film výborný, a ani vlastně nevadí, že je docela dost naivní a že jsem po vzoru dr. Lustiga musel čas od času konstatovat, že svět je malý a o náhody v něm není nouze. Nebo že by to byl osud, který svádí Šizuku se Seidžim dohromady? Několikrát jsem se dojal i zasmál a v hlavní hrdince jsem se viděl možná víc, než mi bylo příjemné. Jen to holt není úplně můj šálek kávy. (15.03.2018)

Často se vyplácí si o filmech nic nezjišťovat nechat se ukolébat názvem studia a plakátem k tomu, že vás se vší úctou čeká standardní "vybli ghibli" příběh o magickém dospívání ve vzdušných zámcích. A najednou se přistihnete jak se posmíváte, že to vlastně bude akorát pozlátko pro standardní středoškolskou coming-of-age romanci. A pak najednou s nadšením sledujete, že ono to bez uzardění je "jenom" středoškolská romance. Ha! U Whisper of the Heart (že při znovuuvedení v kinech a s přihlédnutí k charakteru předčasného úmrtí režiséra Jošifumi Kondóa nikoho nenapadlo použít jako distribuční název Šelest naznačuje, že o tomhle rozhodují morálně patřičněji vybavení lidé než jsem já) jsem se nemohl zbavit té trochu didaktické nepřirozenosti vedení jinak celkem přízemního děje. Asi hlavně kvůli těm přirozeným dospělým autoritám, které působí až jako takoví ti pasivní sektářští průvodci, co nenápadně manipulují postavami, aby ty měly samotné pocit, že dospěly k cíli, který ale byl pro všechny od začátku jasný. Všichni vědí co říct, aby si děvče nakonec samo uvědomilo, že se nejdřív musí hlavně doučit. Schváleno ministerstvem mládeže, výživy a tělovýchovy. Do toho ještě promlouvá moje oblíbené vpašovávání dospěláckého odporu vůči změnám k mladším divákům, zde zejména v pohledu na proces digitalizace záznamů veřejných knihoven, díky jehož zavedení již k podobné romanci jako zde, nemůže nikdy dojít. Ovšem, jak je tomu i u sebehorších ghibláckých filmů zvykem, jejich míra detailu při práci s prostředím a mezilidskými postavami občas přinese odzbrojující povědomý moment, u kterého vás až vyděsí nakolik mluví vaší řečí. Jmenovitě: zvláštní ticho v nově objevených částech vašeho města; intimní vztah k věcem ležícím blízko vás na zemi když se zhroutíte od pracovního stolu; okamžitá láska vůči někomu, kdo u vás sedí zatímco pracujete a řekne vám, ať nespěcháte, že si zatím bude něco dělat. Nečekaný bonus round během závěrečných titulků: zvláštní dojetí při sledování Yuko jak nakonec na ulici čeká na Sugimuru a proběhne kolem ní chlapecký sportovní tým. (04.07.2024)

Nádhera a balzám na duši s tradične "mijazakiovskou" atmosférou pozvolna plynoucího, a jen zdánlivě bezvýznamného příběhu, a několika naprosto úžasnými scénami (muzikanti, návštěva krámku), které někoho jako já umí "rozložit na prvočinitele". Krásně nenápadný příběh o dospívání a nádherné, ale také nesmírně těžké snaze vyprávět příběh, a také trochu o první lásce, která to všechno má na svědomí. Jemný a dojemný, milý a úsměvný, přesto svým způsobem vážný a jen velmi okrajově se vydávající za hranice ukliďnující civilnosti do fantaskních světů, typických pro Mijazakiho příběhy. Krásné a nenásilně předávané poselství, o tom že materiální hodnoty, za kterými se žene současná společnost nejsou tím, o co má smysl usilovat nadevše. (07.07.2014)

Jeden ze tří filmů studia Ghibli, který nerežíroval ani Mijazaki, ani Takahata (česky: Šeptání srdce). Romantický, vcelku banální příběh o první lásce, z kterého však perfektně vystavěný příběh, neuvěřitelně realisticky propracovaná animace a diváky motivující scenář Hajao Mijazakiho - dělá cosi nadprůměrného: Milý příběh, který vás doslova chytí za srdce vypraví o dívce Shizuku, která píše texty k písním a jednou by chtěla psát povídky a chlapci Seiji , který se touží stát výrobcem houslí. Majazakiho veskrze optimistické a pozitivní sdělení navádí děti, aby ve svém životě o něco usilovali a hledali věci, které dají jejich životu smysl. Při druhém shlédnutí jsem se více soustředila na animaci a doslova si vychunávala gesta jednotlivých postav. Možná až nadrealistická přirozenost a nenucenost gest dělá z toho to filmu „překrásné“ dílko. Kdyby všechna tato plus nestačila, pak dodávám, že v příběhu figurují dvě kočky a co může být lepšího než sledovat tajemné cesty kocoura, který žije zcela sám a sám rovněž cestuje tramvají. Studio Ghibli natočilo i méně povedené pokračování tohoto filmu s názvem Království koček. (PS: Film Šeptání srdce bych chtěla vidět ve svůj svatební den.) (22.05.2004)

Dlouho jsem se rozhodoval jestli nemám dát 5*, ale nechal jsem si to uležet v hlavě. Tenhle film obsahuje totiž chvílema nudnější části a díky tomu vás to na chvíli vytrhne z atmosféry. Ve výsledku vás to ničím neohromí(jak to býva u Miyazakiho), ale také ani neurazí a vy si jen užíváte krásný příběh. (06.01.2009)