Bandolero!

Morálne to nie je zrovna úplne v poriadku, keďže tu máme dvoch antihrdinov minimálne nepriamo zodpovedných za nejaké tie nevinné mŕtvoly, ktorí sú nám postupne sprostredkovávaní ale ako sympaťáci, čo sú len obeťami okolností. Na túto hru som ale nakoniec pristúpil, za čo môžu za prvé herci, za druhé vysoká zábavnosť snímky a za tretie dobre vypointované finále, kde sa tvorcom podarilo oblúkom vyhnúť tomu najlacnejšiemu rozriešeniu zápletky. Stewart je tu už na prvý pohľad v tesne preddôchodkovom veku, o to viac mu ale táto rola pristane. Máme tu hneď štyri veľké herecké esá a v spojitosti so slušným tempom filmu ide o veľmi solídny, nie zrovna tradičný western, ale zase o žiaden revizionizmus ako od Peckinpaha nejde. (28.04.2019)

Mnohé dějové prvky se až nápadně podobají o 10 let strašímu filmu Drzá čela (v originále Bravados, i ten název je pozoruhodně podobnej). Přitom je zajímavé, že právě starší film působí v mnoha ohledech moderněji, zvláště díky pokládání otázek viny, trestu, oprávněnosti pomsty a svědomí, zatímco Bandolero se po zajímavém začátku v podstatě stočí ke schematickému pojetí hrdinů a padouchů. Na tom samozřejmě není nic špatného, když se to udělá dobře. Bandolero není určitě špatný western, ale dle mého nejde o nějak výrazný film. Klasický standard, v němž je nejvýraznější asi jen hudba Jerryho Goldsmithe. (11.05.2011)

V šedesátých letech Stewartovi ve westernu už odzvonilo, zestárl, zlatá éra byla pryč a každý nový westernový počin byl víceméně zklamáním, buď se do role vůbec nehodil (Podzim Čejenů, Jak byl dobyt Západ), nebo to byla nuda (Cheyennský klub, Firecreek). Bandolero je asi jeho nejlepší western z této éry a byť za klasiku se považovat nedá, fanoušky by neměl zklamat. (19.09.2016)

Velmi slušný úvod, který dovede hlavní postavy až na samotnou šibenici. Poté už pouze cestování vyprahlým Mexikem, kdy příběh drží nad vodou hlavně rozhovory a směrování dvou bratrů. Za zmínku stojí také postava šerifa, kterého k maximálním výkonům, nežene zrovna zápal pro spravedlnost. Závěrečná přestřelka je poté spolu s koncem průšvih. (12.07.2013)

Áno, iba priemer, ale mám slabosť pre dobre napísané a zahraté postavy. Tie v Bandoleru vďaka obidvom spomenutým momentom dýchajú skutočným životom, nie sú to žiadne figúrky v službách príbehu o zloduchoch a správnych šerifoch, ale ľudské bytosti so všetkým pekným aj nepekným, čo k nám patrí a prežívajú normálny malý príbeh, ktorý mňa osobne tak akurát pobavil aj dojal a ak budem mať tú možnosť, rád sa k nemu vrátim. (14.07.2005)