Napola: Hitlerova elita

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

Výborný film o nacistickém zlu. Velmi silný příběh o radikální přeměně chlapce v muže podle árijských pravidel. Nejdříve se vzbouřil otci, šel si za svým cílem, pak se setkal tváří v tvář smrti a nakonec se mu zabil jeho nejlepší přítel. V tak tvrdých podmínkách a ještě k tomu na pozadí 2. světové války bývají přátelství obzvlášť silná, což z filmu vyzařovalo. Film diváka pohltí a přinese mu příjemné napětí. (25.04.2015)

Príjemné prekvapenie!Po Bielom pekle a Páde tretej ríše,ďalší skvelý nemecký film z obdobia 2.svetovej vojny.Scéna s hádzaním granátov ma strašne pobavila,aj keď ten záver už taký srandovný nebol.Velmi dobrý príbeh,skvele zahraný,mne osobne sa veľmi páčila postava Albrechta Steina,ktorého nenávideli vlastní rodičia.80%. (10.02.2009)

"Napola" - Exkluzívna nacionálne-politická škola pre výchovu budúcich vodcov Tisíc ročnej ríše. Najzdatnejší nemeckí mladíci sa tam mali naučiť disciplíne a zoceliť sa v mužov, ktorí budú viesť svoj národ. Pod pozlátkou luxusnej školy na historickom hradnom sídle sa skrýva hniloba fašistických ideií. Do tohto prostredia sa dostáva syn chudobného robotníka Friedrich Weimer. Počiatočné nadšenie vystrieda trpké sklamanie. Téma je to závažná. Avšak spracovanie pokrivkáva. Vykreslenie charakterov je stroho povrchné a snaha o dojímavé scény vyznieva úplne do prázna. Tiež celkové nasnímanie pôsobí len ako lepší televízny film. Nemci nie sú dobrí filmári. No pri obsadení hlavnej úlohy mali šťastnú ruku. Ten chalanisko (Max Riemelt) vyzerá ako predpisový árijec. *** (05.01.2009)

Elitní nacistická škola jen pro ty nejlepší, nejoddanější a nejsilnější. Každého tam čekal tvrdý a nelítostný dril, ideologické vymývání mozků, špehování, tvrdé tresty pro ty, kteří spáchali sebemenší provinění proti pravidlům školy. Žádné místo pro slabé jedince. Do takového prostředí se dostal i Fiedrich, chlapec s hlavou plnou ideálů. Hitler myslel skutečně na všechno, když si takovým způsobem vychovával budoucí pilíře své říše. Při některých scénách jsem ztrácela dech. (12.02.2010)