Napola: Hitlerova elita

Od Němců jsem příliš nečekala a vyplatilo se to. Přestože je jedním z mnoha filmů z druhé světové války, nabízí unikátní téma nacistické školy. To tu snad ještě nebylo. Příběh mě naprosto strhl a konečně můžu říct, že jsem se nenudila ani minutu. Výborné jak vizuálně tak obsahově, herci byli skvělí a scéna s granátem nebo smrtí Albrechta mi uvíznou v paměti asi na dlouho. (13.07.2012)

Velmi slušná záležitost. Zrůdnost nacismu předložená zase trochu jinak. O to hůře, že zde vidíme opracovávání dětských duší a charakterů podle zrůdné ideologie. Naštěstí je zde i moment svědomí a vnitřní morálky, který dává naději že i uprostřed krutých válečných časů může být jedinec stále člověkem. Českého diváka potěší, že některé scény byly natáčeny v ČR a to převážně na zámku Bouzov. * * * * (27.06.2012)

Film natočen v České republice na Moravě na hradě Bouzov. Je to skvělý film, který ukazuje německou přesnost, přísnost, ale též krutost na téměř ještě dětské duši. Film měl daleko zajímavější záběry (což se dá vidět v Bonusu na DVD), ale nechápu proč byl tak sestřihán ? Snad proto, aby se neukázala celá pravda i krutost na výchově mladých chlapců - budoucí vládní elity Německa. Je to skvělý film pro toho, kdo chce bez zaujatosti poznat, jak to za Hitlera i v Německu bylo pro chytré chlapce těžké. (18.05.2008)

Elitní nacistická škola jen pro ty nejlepší, nejoddanější a nejsilnější. Každého tam čekal tvrdý a nelítostný dril, ideologické vymývání mozků, špehování, tvrdé tresty pro ty, kteří spáchali sebemenší provinění proti pravidlům školy. Žádné místo pro slabé jedince. Do takového prostředí se dostal i Fiedrich, chlapec s hlavou plnou ideálů. Hitler myslel skutečně na všechno, když si takovým způsobem vychovával budoucí pilíře své říše. Při některých scénách jsem ztrácela dech. (12.02.2010)

Na sklonku vypuknutia najväčšieho svetového konfliktu začínajú v Nemecku vyrastať prvé elitné školy, tzv. Nationalpolitische Erziehungsanstalten, združujúce tisíce mladých Nemcov. Ich cieľom bolo vychovať a vycvičiť verných služobníkov führera a vlasti. Neboli priamo určení na potravu pre guľomety, do všetkých zasadili semienka nádeje, že z nich povstanú velitelia, generáli… Realita bola iná. V 1945- hoci Nemecko bolo dávno stratené a nacizmus takmer prekonaný- nasadili týchto sfanatizovaných a nedostatočne pripravených mladíkov do záverečných bojov. V ich radoch padol každý druhý... Áno, je jasné, že táto záležitosť je priehľadným útočením na psychiku diváka, ale aj tak mnou Napola zalomcovala. Žiadne miliónové efekty, žiadne prelievanie krvi, nijaké nonstop vybuchujúce granáty… Nič z toho nebolo potrebné (hoci asi ani nebolo možné), aby tvorcovia urobili z diváka rovnocenného účastníka filmu. Ani retrospektíva, ani rozbesnená kamera, ale v skutku obyčajný pohľad na neobyčajné veci, doplnený citlivými melódiami Angela Badalamentiho. Napola fakt pôsobí ako televízny projekt, no mne to neprekáža. Čo je na Ganselovej dráme najpôsobivejšie, to sú výkony hercov. Každý, kto dostal trochu viac priestoru, daroval svojej postave mozog i srdce, vdýchol do nej život, a tak pôvodne mŕtvy príbeh je razom z mäsa a kostí. Ťažko vyberať, ale asi najhviezdnejší je ústredný Max Riemelt, na päty mu stúpa úžasný Tom Schilling ako krehký syn nacistického veliteľa Albrecht. Príbeh 17- ročného Friedricha na mňa dojem spravil, najmä preto, že je skutočne tvrdou a nehranou kritikou jednej šialenej doby. Nemeckí chlapci neplačú... (nepríjemné nejestvujúce motto tohto filmu.) (06.02.2008)