Šňup

"It looks like a perfectly healthy green dog." - Pro tenhle film spolu s Blow mám prostě slabost. Oba jsem viděla snad 10x a stejně věřím, že to nebylo naposled... Perfektní Mickey Rourke (i když Spun se prý řadí k jeho horším rolím), jehož řeč z sexshopu je jedním z nejlepších okamžiků filmu, a Brittany Murphy - těm ty role sedly jako vyšité. (21.09.2011)

Po pravde receno, az takovej ulet sem necekal. Tentokrat je hlaska na obalu dvd "Dávka, kterou sotva vydejcháte" presna. Uvodnich deset minut je neskutecny psycho, reziser se vyziva v detailnich a zrychlenejch zaberech, az se mi z toho misty delalo soufl. Pak se nastesti trochu uklidnil, ale porad to byl slusnej ulet. Sice je tu krapet slabsi pribeh, ale vsema tema kamerovejma vychytavkama a skvelejma scenama to reziser skvele zamaskoval. Animovany sekvence nemaj chybu, zvlast ta se stripterkou a nejvic z celyho filmu me dostal Rourkeuv projev ala prezident o tom, jak musime milovat kundy. Tvurci se s tim fakt nesrali a sprosty slova tu jsou v jednom kuse. Co se tyce hercu, to byl fakt dokonalej vyber. Hlavni hrdina v podani Jasona Schwartzmana je asi nejnormalnejsi postava filmu. Pak tu je neskutecne drsnej Mickey Rourke se skvelejma starostma - uvarit drogy, nakoupit prisady, zajit na striptyz, koupit porno, pozvat si kurvu na trojku s pritelkyni a na zaver navsteva teplyho bosse. Taky potesi John Leguizamo, kterej, kdyz si narve na ptaka ponozku, tak nevite, jesli ho litovat nebo se mu smat. On je celej film takovej, ze nevite, jesli se smat nebo se zdesit. Nema cenu tu vyjmenovavat vsechny herce, vsichni byli skvely, takze uz zminim jen krutyho Stormareho a Chloe Hunter, jejiz role byla lezet naha privazana k posteli po vetsinu filmu. Proste kvalitne natocenej a kvalitne zahranej film se super vychytavkama, kterej se neboji ukazat i nejaky odvaznejsi veci a u kteryho se budete smat a zaroven vas znechuti. (19.03.2007)

Tak z tohoto ulítlého filmu jsem byla nadšená, poprvé jsem ho nestačila skouknou celý, proto jsem si ho podruhé radši pustila znovu od začátku a to bylo asi dobře, protože jsem pak docenila některé momenty, které mi napoprvé unikly. Vzhledem k tomu, jak tento film nízko hodnotíte přidám o 1* navíc, podle mě stejně nemá chybu, v reále se do feťáckého prostředí nedostanu (což jsem docela ráda, jinak bych třeba v nějakém tom brlohu právě seděla ) a tak tyhle pasivní návštěvy do mě neznámých prostředí radostně vítám. Mickey Rourke byl dokonalý... (14.05.2008)

Šňupu, šňupeš, šňupeme.. v téhle stylové jízde šňupou úplně všichni jakoby se nechumelilo. Sama jsem si při všech těch míhajících obrázcích připadala jako na tripu. Ale tak do smíchu jako všem protagonistům mi nebylo, spíše jsem se cítila trochu dezorientovaná z toho, co ty obrázky vlastně znamenaly. Vypadaly moc pěkně, ale ten obsah..ten OBSAH! Naprosto o ničem. Stylizované originálně, avšak těch momentů jako hovno v záchodě bylo příliš a na mě to tedy působí jako ne úplně kvalitní matroš :-) A jediné co kromě vizuálu stojí za zmínku je Brittany Murphy, díky které jsem to přežila až do konce. Účinky "Spun" doznívají a zbyla jen jakási pachuť, po které absťák mít určitě nebudu. (23.02.2013)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)