Šňup

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

prapodivná kombinace lehkovážného Trainspottingu a těžkotonážního Requiem for a dream, ovšem pořádně nefunguje ani jedno. Jediná scéna (setkání Rosse s Amy) dává tušit, jaký má film potenciál. Jediná scéna. Dál jen sledujeme podivně časově neohraničené a neurčitelné eskapády několika figurek a bezbarvého hlavního hrdiny. Něco mezi. Nic výjimečného! (13.03.2010)

Tak z tohoto ulítlého filmu jsem byla nadšená, poprvé jsem ho nestačila skouknou celý, proto jsem si ho podruhé radši pustila znovu od začátku a to bylo asi dobře, protože jsem pak docenila některé momenty, které mi napoprvé unikly. Vzhledem k tomu, jak tento film nízko hodnotíte přidám o 1* navíc, podle mě stejně nemá chybu, v reále se do feťáckého prostředí nedostanu (což jsem docela ráda, jinak bych třeba v nějakém tom brlohu právě seděla ) a tak tyhle pasivní návštěvy do mě neznámých prostředí radostně vítám. Mickey Rourke byl dokonalý... (14.05.2008)

Fantastický film mého rozbouřeného mládí, zde jsem se zamilovala do Schwartzmana a Rourkeho. Btw životní role Rourkeho. Nekonečná jízda, kterou jsem jako náctiletá sjížděla pořád dokola, tak jako vynikající soundtrack k tomuto filmu a nějaké ty stimulanty. Vyzvedávám především Zwan - Number of the Beast https://www.youtube.com/watch?v=U01_F_PJ_GY - rozkoš. (11.08.2015)

Film, ktorý v podstate nemá žiaden dej, no dokáže pútať pozornosť svojimi uletenými postavičkami a niekoľkými násilnejšími či bláznivými scénami. Ide o takú bezdejovú útržkovitú situačnú mozaiku, kde hrá hlavnú úlohu metamfetamín. A herci zahrali parádne, najmä Brittany Murphy. Lepší priemer. 65/100 (07.06.2019)