Šňup

Po vizuálnej stránke (najmä kamera a strih) je inšpirácia s 'Requiem for a Dream' jasná a zreteľná, dokonca ešte viaz zefektívnená, miestami až prehnaná. Rovnako ako aj problematika drog, závislosti a spodnej americkej vrstvy. Ale to je asi tak všetko. 'Spun' si berie na mušku partičku feťáckych loserov a žánrovo sa uberá trošku inou cestou, ktorá mi pripomína filmy severskej produkcie. Hlavne vtipné odľahčenie vážneho žánru a komická dementnosť sú obrovskou devízou, a pritom nie až takou, aby ste film prestali brať vážne. 75%. (31.08.2008)

Neuvedomelé feťácke zbližovanie množstva zaujímavých a odpálených tvárí sa vôbec nemusí hanbiť, ale zas sekať prsia tiež nemôže. O tom pokoj, vidím Aronofského, nemôžem prehliadnuť Tarantina a cítim snahu o vytvorenie tendenčného komplexu už kedysi poznaného. Milý pokus aj vďaka trefne vybraným osôbkam pohybujúcim sa po poli nezaniká, no "Šňup" ako celok triešti moje (a zrejme nielen moje) zmysly a aj keď ho nezatracujem, radosťou po plafón neskáčem. (21.07.2009)

Drogy, říká se, že kdo je jednou zkusí, stane se na nich závislý. A přiblíží si smrt. Něco na tom asi bude. Jediným filmem, který dokonale vystihl dealerskou atmosféru a všechno kolem drog byl film Rekviem za sen. Moc se mi líbil a právem je ve 200 nejlepších. Když jsem přišel do trafiky a z mých úst zaznělo, že chci film Šňup, tak se trafikantka lehce pousmála. Ani se jí nedivím. Tento snímek s nezvyklým názvem je zvláštní. Musím vás upozornit, že až se budete dívat, tak nepojídejte žádné jídlo, protože v tomto filmu je hodně scének, které jsou velmi nechutné. Hlavně ta na WC. Kamera působí chaoticky a v některých momentech nevíte, kde vám hlava stojí. Dealeří ve filmu šňupají o sto šest a postupně si ničí své životy. Na druhou stranu musím alespoň trochu vyzdvihnout některé záběry, při kterých si budete myslet, že se nacházíte v opravdovém dealerském doupěti. Bohužel, po shlédnutí u mě převažuje více záporných, než kladných prvků, a tak film hodnotím slabými 40%. (12.09.2008)

Na můj vkus až příliš tendenční film, jestliže vás podobně laděný kultovní Trainspotting či Rekviem za sen provede závislostí, seznámí s tripem zevnitř, protáhne touhle bizarní zkušeností a na konci vás nemilosrdně rozdrtí a nenechá ani tu nejmenší iluzi o tom, že tahle amfetaminová jízda by mohla být za určitých okolností prima a cool, tak Šňup nechává tahle vrátka otevřená, což se dá označit jako přístup hodně kontroverzní. Tedy mnohem více kontroverzní než obscénní chování snad všech postav a jejich vulgární mluva, což už je dneska ve filmovém průmyslu celkem standard. Formálně je film ale hodně povedený - postmoderní mix videoklipových střihových postupů, atraktivních záběrů kamery, animovaných intermezz (to co tady ale musí tvůrci kvůli závadnému obsahu sdělovat animovaně, to klidně dokáží tvůrci Trainspottingu uhrát v normální scéně!), chytře volených dějových zkratek, hudby od Billy Corgana (ex Smashing Pumpkins) atd. To jsou ty kladné stránky - ze Šňup je však cítit mírný kalkul, je až příliš vypočítaný na efekt...a to jiný než pubertální divák lehce prohlédne... Podobné filmy: Rekviem za sen / Requiem za sen, Trainspotting, Strach a hnus v Las Vegas, Acid House (10.10.2008)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)