Šňup

Zase jednou budu souhlasit se slovy a slogany distributora - TUHLE DÁVKU SOTVA VYDEJCHÁTE. Má pravdu, rozdejchat to jde stěží, ale z úplně jiných důvodů a v úplně jiném smyslu. Já tedy obecně (ač mám k drogám míň než shovívavý postoj), filmy obírající se tímto tématem miluji. Nevím, čím to je, ale nezřídka filmařsky inovativně překvapí - žeby i tvůrci plodili v propadu do jiných realit? ;-) ŠŇUP ze začátku rovněž nabídl něco jiného než se běžně vidí, avšak po (půl)hodině už až tak moc nepřekvapuje a spíš stereotypně ukolébává, no a po doběhnutí do cílové rovinky zůstane už jen pachuť zbytečně nafouknuté (a v oné chvíli naštěstí už i prasknuté) prázdné bubliny. (11.10.2008)

"Natočeno podle pravdy..a lží" Z počutia viem, že jedného abstinujúceho feťáka pri tomto filme naťahovalo, áž nakoniec odišiel uprostred filmu preč.. takže Jonas Åkerlund je niekto, kto sa tomu setsakramentsky vyzná... a ujovi Fiškusovi sa to páčilo! Šňup , cz dabing.. (21.01.2013)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Celkově mě ten film absolutně znechutil, ale na druhou stranu to setřít nemůžu, neboť Jonas Akerlund (to jeho A neumim správně napsat) je opravdu hustej režisér a na filmu je to vidět. Nejvíc ale asi diváka dostanou herci, kteří jsou opravdu geniální - ať už Jason Schwartzman nebo John Leguizamo....jasně nejlepší je ale Mickey Rourke coby kuchař, ten tu podal opravdu mistrovský výkon. Jinak ale spíše průměr, protože to je nechutný opravdu až moc a opravdu to asi zaujme jen feťáky, co jsou na dně. (21.11.2005)

Už ve třetině jsem si připadala jako na pouti: samé zvuky, hluky, barevné blbiny, cukrová vata a fuj, začíná se z toho pěkně točit hlava. Tříšť lidiček, příběhů, vtípků, tripů a nějak to nedrží pohromadě, originální se snaží být všichni a všechno a není nic. Drogy, drogy, drogy, všichni jsou sjetí, vysmátí, ale to neznamená, že musíme být i my. (06.09.2005)