Cotton Club

Coppola a jeho poněkud komornější, avšak rozhodně ne odbytý mafiánský snímek, s (podle mého názoru) naprosto přesně podanou atmosférou, postavami i dobovým dechem. Nicolas Cage dostal po Dravých rybách od svého strýce další slušnou roli, která ho "katapultovala" do vyššího hereckého patra. Richard Gere naproti tomu dokazuje, že není zrozen pro role tohoto formátu. (08.07.2005)

Ještě než přišlo nablýskané oscarové Chicago, skočila si parta oldscholových gangsterů taneček v prohibicí nasáklém Cotton Clubu. Pravda, příběhu značně ubližuje velké množství postav, hopsání v čase a epizodická rozdrobenost (chvíli se střílí, chvíli se tančí a mezitím se kecá). Ale zase je tu onen magický genius loci zakouřeného baru, polonahých křepčících slečen, stepujících frajerů, samopalů a hot jazzu. Samozřejmě že to není další Kmotr, ale uměl bych si představit, že podobné rozprávky slýchával před spaním třebas i malý Michael Corleone :) (14.02.2010)

Čtyři, za charleston, jazz, a dabing. Vašut na Gera je trefa, i když filmu dominuje chraplák Pava Pípala (nejlepší obsazení!) v postavě Francouze. Je to hodně výpravné a asi to tak FFC (v titulcích jen jako FC) také zamýšlel, jako pomník době, hudbě a životní etapě východní Ameriky. Překážely mi tam některé postavy a s nimi spojené lajtmotivy, například za všechny stepař Hines (Kaiser na něj další trefou). Atmosféru rozbíjela hudební čísla, pokud se chtěl FFC tímto filmem přiblížit žánru noire, pak se nepovedlo. Závěru chybí gradace, nejasná je hlavní postava, divák nemá komu fandit (milostné lince? Vždyť se objevuje a na dlouho mizí). Chybí tomu dost, ale pozitiva jsou vypsána v první větě. (16.04.2016)

Tradičně Coppolovská mafiánka s vykreslením všech detailů krutosti, lidskosti a hlavně lásky v hudebním a filmovém světě umění. Vycházející hvězdy Gere, Lane, Fishburne i skoro pulec Cage rozhodně zaujaly. Už asi vím, kde začala pověstná Nicova smůla - v telefonní budce. :-) Nejpikantnější scéna - stepující Hines a zátah na Dutche. Nejdojemnější - srdečné vítání Hoskinse s Francouzem po nečekaném loučení. (platinové hodinky) Nejlepší hláška - opět Francouzova: "Jasný je jen to, na co si člověk posvítí." Hezké. (16.02.2011)

Krásna pocta dobe a kultúre, natočená v čase keď už Coppola veľmi dobre vedel ako tvoriť gangsterky tak, aby ohúrili. Možno aj preto si dovolil teraz trochu experimentovať s žánrami, ale v mojich očiach túto retro romancu nepokazil. A keď vidím 19ročnú Diane Lane, tiež by som mal chuť kvôli nej riskovať spor so slizkým mafiánom menom Dutch. Apropo, nerád by som opomenul excelentný vizuál, ktorý si v Apocalypse naopak všimol každý. (10.09.2012)