Drákula
Dracula
Dracula
Dracula
Režie:
Francis Ford CoppolaScénář:
James V. HartKamera:
Michael BallhausHudba:
Wojciech KilarHrají:
Gary Oldman, Winona Ryder, Anthony Hopkins, Keanu Reeves, Richard E. Grant, Cary Elwes, Billy Campbell, Sadie Frost, Tom Waits, Monica Bellucci (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Oscarový režisér Francis Ford Coppola natočil remake klasického děsivého příběhu o neuvěřitelně svůdném transylvánském princi (Gary Oldman), který se vydává z východní Evropy do Londýna 19. století, aby zde hledal lidskou lásku. Po staletích strávených o samotě v chátrajícím zámku je Drákula posedlý spalující touhou, která jej přiměje vystoupit z ústraní. Když charismatický Drákula potká mladou ženu Mínu (Winona Ryderová), která je odrazem jeho dávno ztracené lásky, oba se vrhnou do víru romantické vášně a hrůzy. Díky “iluzorním” speciálním efektům a mimořádnému hereckému obsazení se Coppolovi podařilo vytvořit svěží a provokativní pojetí upírského příběhu, v němž se až nezvykle věrně drží Stokerovy předlohy. (Cinemax)
(více)Recenze (862)
Referenčná ukážka víťazstva formy nad obsahom. Francis Ford Coppola akoby sa snažil čo najdôveryhodnejšie a najefektívnejšie preniesť Stokerove fantázie do sugestívnych filmových obrazov, ale zabúdal pri tom na postavy a samotný príbeh. Po vizuálnej a hudobnej stránke je film úchvatný. Výprava, kostýmy, kameramanská hra s tieňmi, jednotlivé surrealistické výjavy, to všetko je v perfektnej harmónii s unikátnou hudbou Wojciecha Kilara. A ten casting! Keanu Reeves ako elegantný Jonathan, Winona Ryder ako krehká Mina, Anthony Hopkins ako démonický Van Helsing, Tom Waits ako "hmyzofil" Renfield a hlavne Gary Oldman ako odpudivý, ale hypnotizujúci gróf Dracula, tí všetci akoby sa pre tieto role narodili. Ale nech to všetko vizerá a znie akokoľvek úchvatne, príbeh postráda srdce príbehu, ducha, ktorý by ma napriek znalosti látky dokázal na dve hodiny vtiahnuť do deja a nedať mi vydýchnuť. Dracula je gotický horor podľa klasickej predlohy, pri ktorom by ma nevyrušovalo žuvanie popcornu. Čo by napríklad pri Herzogovom Nosferatovi nepripadalo v úvahu. ()
Oscar 3 : Kostýmy, Střih zvukových efektů, Masky + 1 nominace: Výprava ()
Přehnaně stylizované kulisy mají šmrnc a dodávají filmu působivou atmosféru. Gary Oldman snad nemůže zklamat, jeho rozpolcený Dracula vzbuzuje hrůzu i lítost a navíc umí rajcovně olizovat nože :o)) Myslím že filmu jenom prospělo uchopení draculovské legendy jiným směrem, tj. udělat z Draculy tvora, který je krvelačným tvorem a zároveň milující osobou. Bohužel tento Coppolův přístup má pramálo společně s knižní předlohou. ()
Nejlepší zpracování Draculy, které jsem měla možnost vidět. Pan Coppola dokázal najít správné herce a vytvořit tu opravdovou atmosféru. Podporují ho v tom navíc skvělá kamera, výborná hudba Wojciecha Kilara, pěkné kulisy a kostýmy, ... Opravdu povedený film. ()
Tak tohle je (pro mě) naprostá modla všech filmů o upírech, a neříkám to jenom proto, že od stříbrných šperků se mi dělá vyrážka:) Od hudby přes výpravu a kameru (Draculův stín...) až po skvělé herecké výkony je tenhle kus dokonalý. Gary Oldman a Anthony Hopkins spolu s Winonou Ryder tvoří naprosto, ale naprosto špičkové obsazení. Tím nějak nesnižuji výkon zbytku ansámblu, protože jak říká okřídlené úsloví, není malých rolí, pouze malých herců. Coppola podává příběh tak precizní formou, že ve chvíli, kdy duše prince Vlada dojde pokoje, jsem i já uronil slzu... jednoduše mistrovské dílo, dokonce si troufám říci, že svojí romantickou rovinou předstihující brilantní, avšak "pouze" suše horrorovou knižní předlohu, kterou jsem měl to potěšení si vychutnat v originále... PS: Love Song For A Vampire je skvost hudební historie. Možná bych to pro zjednodušení mohl postavit takhle - hlas Annie Lennox je skvost hudební historie;) ()
Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula... ()
Ať si je F.F.Coppola obdivovaný jak chce, ale hororovému žánru nerozumí. Jeho Dracula působí spíš jako nějaké zastydlá fantasy a přehlídka postav - karikatur, na které se mi opravdu líbil snad jen vzhled Draculova hradu. A to je trochu málo. ()
Snaží se to o věrný přepis knihy a vcelku se to daří ()
Děkuji pane Coppolo, že jste dokázal natočit Draculu tak, jak asi nikdo před Vámi. Byl jsem zcela vtažen do děje. Gary Oldman byl mysteriózní a charismatický a podmanivý. Winona Ryder byla okouzlující a roztomilá a svůdná. Atmosféra byla ohromující a zdrcující zároveň. Závěrečná vhodně načasovaná píseň od Annie Lennox "Love Song For A Vampire" mě ještě dneska (ano, i po 10 letech) budí ze spaní. Nebo mě snad budí nějaké divné píchání a svědění na krku? Teď vážně nevím, ale stejně ještě jednou děkuji. ()
Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. ()
║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $82,522,790║Tržby Celosvetovo $215,862,692 ║ /85%/ ()
Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska... ()
Dokonale až divadelní kulisy. Miniaturní lokomotiva projíždějící krajinou. Hravé stíny Draculy. Dokonalý Dracula. Nevinná Winona Ryder. Mladičky Keanu Reeves. Herecký učitel Anthony Hopkins a další v naprosto úžasně vybroušené adaptaci, která se snaží, o co nejvěrnější atmosféru a zobrazení knižního světa. V tomto filmu je něco magického co nutí se diváka nesmát, když vidí až nečekaně "špatné" efekty, kterou jsou však záměrné. Musím se chvílemi smát, když někdo tento film shlédne a nelíbí se mu a pak si přečte knihu zjistí kde jsou rozdíly a nelíbí se mu ani kniha. Je naprosto zcestné požadovat adaptaci knihy, která je vedena jako korespondence mezi několika lidmi. Divák není zvědavý na Ninu, která otevře dopis od svého milovaného a začne číst řádky o jeho práci pro Draculu. Divák chce vidět co nejvíce děje odehrávat se v reálném čase a chce, aby ho děj pohltil a to s některými prvky v knize opravdu nelze. Dracula od Coppoly těží z několika fiktivních pravd, které po mnoha adaptacích vznikly. Mezi ně patří charaktery postav, které jsou měněny a některé události se časem naprosto vynechali, tudíž vytahuje ze zbytků Draculy to nejlepší a spojuje to s nejlepšími herci, které mohl sehnat. Za to mu děkuji a film mám velmi rád jako takovou přímo divadelní pohádku. ()
Vyborny Gary Oldman ve vybornem zpracovani kultovniho pribehu. Skoda, ze vsechny horory nemaji alespon polovicni atmosferu jako tento. ()
Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! ()
Coppola jednoduše nedokáže natočit špatný, dokonce ani průměrný film. Tenhle snímek možná na Coppolu nezvykle spadá spíše do kategorie l'art pour l'art filmů, ale to u dobrého hororu nikdy nemůže škodit. ()
Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. ()
Líbí se mi to. Je to zajímavý snímek se slušnou atmosférou a působivými bizarními kulisami, které působí trochu uměle ( možná spíše divadelně ), ale to je součást hry. ()
rozpocet $40 million trzby celosvetovo $215,862,692 ()
Související novinky
Lionsgate si utrhl ostudu a omlouvá se za trailer k Megalopolis
Megalopolis od Francise Forda Coppoly pokračuje v rozruchu, který začal již při premiéře na letošním festivalu v Cannes. Teprve před několika hodinami jste se v našich novinkách mohli dočíst o… (více)
Megalopolis staví kampaň na negativních recenzích
Jak všichni jistě už víte, legendární režisér Francis Ford Coppola (Rozhovor, Vyvolávač deště) na letošním 77. ročníku Festivalu v Cannes uvedl svůj dlouho chystaný opus magnum pod názvem Megalopolis… (více)
Produkce Coppolova Megalopolis se zmítá v chaosu
Opakuje se snad historie a nadělí nám legendární režisér Francis Ford Coppola (Kmotr) další Apokalypsu? Na takové soudy je asi brzy, pro tuto chvíli to ale vypadá, že produkce na vysněném projektu… (více)
Vlad Worthington?
O projektu Dracula: Year Zero jsme poprvé psali snad před dvěma roky. Vypadalo to, že mezitím skončil někde v škarpě u cesty, ale studio Universal jej oprášilo a chce film natočit tak rychle, aby… (více)
Obávám se, že půjdu proti proudu, ale ráda bych položila recenzentům rozplývajícím se nad tímto zpracováním jako nad nejvěrnější verzí jednu otázku. Četli jste někdy knihu? A pokud ano, jste si opravdu jistí, že si z ní pamatujete víc než pouze to, že upír jménem Dracula uvěznil na svém hradě s třemi upírkami právníka Jonathana Harkera, sám na lodi Demeter přistál v anglickém Whitby, kde proměnil v upírku Lucy Westenra a napadl její přítelkyni Minu, aby byl nakonec před branami svého transylvánského sídla zničen dr. van Helsingem a spol.? To je totiž de facto to jediné, co zbylo. Coppola ponechává kostru příběhu, přičemž občas chytře využije nějakou scénu z knihy či odcituje některé pasáže, čímž snímek navenek působí jako věrné převedení předlohy, aby ve skutečnosti měnil prakticky vše ostatní a podstatné, od charakterů takřka všech postav přes rozličné detaily včetně protiupírských metod po celkové vyznění a závěr. Ani atmosféra snímku není až tak působivá, divák má často pocit jakési přepálenosti. A to nemluvím o výběru herců. Winona Ryder je sice krásná, ale půvabu Judi Bowker, v jejíž tváři se snoubila andělská čistota s laskavostí, moudrostí a odvahou, tedy vlastnosti, kterými oplývala knižní Mina, nesahá ani po kotníky. Chování její postavy se navíc s románovou předlohou míjí zcela. Totéž lze říci i o Lucy, jejíž postava je (jemně řečeno) poněkud lehká. Vztah knižní Lucy k jejím nápadníkům se neodvíjel od její nadrženosti, nýbrž byl obestřen soucitem slušné a zamilované viktoriánské dívky, která upřímně lituje mužů, jimž svým odmítnutím způsobí bolest. Konečně Dracula nebyl slizkým senilním staříkem s divným účesem ani plazivou kreaturou s délkou nehtů takovou, jako by se režisér nemohl rozhodnout, zda z něj udělá šlechtice s lidským vzhledem či polozvířecí bytost ve stylu hraběte Orloka. Šlo ve skutečnosti o zpočátku sice navenek příjemného hostitele, ale zároveň o autoritativní osobu, podivného cizího aristokrata, kterému ovšem neměl Jonathan kromě svého nepříjemného pocitu a narůstajícího odporu k hraběti zpočátku co vytknout. Ne do chvíle, než hrabě tuto masku odložil. (V některých okamžicích dokázal tuto strohost a dominanci, přitažlivost i odpor současně postavě vtisknout v 50. letech Christopher Lee, který zároveň odpovídal svou fysiognomií knižní postavě nejvíce. Ten však navzdory své účasti asi v deseti draculovských filmech zůstal trestuhodně nevyužit, neboť prakticky všechny tyto snímky byly bláboly nemající s knihou nic společného, v jednom případě byl navrch ještě doslova zazděn i neuvěřitelně špatným režijním vedením a mizernou technickou stránkou daného filmu.) Konečně Draculův hrad nevypadal jako vstup do vězení, ale jako normální šlechtické sídlo, jehož tísnivá atmosféra byla dána polohou, opuštěností některých křídel a několik set let starým nábytkem. Zoufalý právník z něj nemohl uniknout ne díky množství padajících mříží a kouzelnému modrému ohni, ale kvůli smečce vlků, ač měl v jednu chvíli dveře dokořán. Kdyby Draculův hrad vypadal takhle a jeho majitel se choval způsobem jako v Coppolově filmu, těžko by do něj Jonathan vstoupil ,, svobodně a z vlastní vůle", ne měl-li by všech pět pohromadě. Celý film působí značně přestylizovaně a překombinovaně, jakoby se opájel svým vlastním pozlátkem. Sem tam se sice objeví nějaký dobrý okamžik, ale vzápětí je vyvážen momenty takřka perverzními, místy až jako laciné porno, které předstírá, že je uměním. Ženy jsou zde znásilňovány vlkodlakem a místo pouhé paralýzy a pro oběti nepříjemného hypnotického stavu, kterým je Dracula ovládal, a nástupu proměny v upíra až těsně před smrtí, se zde již během jeho návštěv jako polonahé poloupírky za trapného extatického vzdychání svíjejí na postelích. Řada scén tak vyznívá hloupě až komicky. Sexuální podtext ve Stokerově románu přítomen jistě je, minimálně v onom kousnutí do hrdla, nicméně nikoli představen způsobem tak explicitním jako pornografické časopisy ve výkladních skříních dnešních novinových stánků. Je-li Coppola tak dobrý režisér, jak se o něm tvrdí, měl by vědět, že méně je někdy více, že romantika má silnější náboj v náznaku, větší strach vzbuzuje nebezpečí pouze tušené a ticho je někdy působivější než dramatická hudba. Režisér se snaží překopáním námětu Stokerovy knihy vytvořit silný a dojemný příběh o věčné lásce, avšak právě ona neustálá redukce lásky a jakýchkoli ušlechtilejších citů na sex a chtíč jej činí vrcholně nevěrohodným a plytkým. Divák se tak nedokáže s postavami ztotožnit, věřit jim, fandit jim, mít je rád, nebo o ně mít strach, a výsledným efektem je pouze čím dál více narůstající nuda a pocit, že nedržíte v rukách kvalitní dílo, nýbrž brakovou červenou knihovnu či hloupý, lechtivý gotický román, jakým se v Nothangerském opatství vysmívá Jane Austen. Korunu pak snímku nasazuje stupidní závěr. Snad kdyby film neměl název Dracula Brama Stokera, který pokládám skoro až za nehoráznou drzost tvůrců (a vzhledem k tomu, jak málo lidí dnes čte, i za nebezpečný zvyk filmařů prznících běžně také další autory jako Vernea, Dumase, Tolstého apod.), možná by si zasloužil o něco lepší ohodnocení. Ačkoli ani tak by nebylo nikterak vysoké, protože jde ve skutečnosti jen o bombastický, vizuálně pompézní a emočně zcela sterilní kýč. Musím souhlasit s uživatelem POMO: dokonalé vítězství formy nad obsahem. V jistém smyslu vlastně Coppola vskutku předběhl svou dobu, neboť se mu již téměř před 30 lety podařilo natočit právě ten typ povrchní konzumní zábavy a popcornového blockbusteru, jaké frčí dnes. O tom ostatně svědčí i zdejší přehnaně vysoké hodnocení, o které z tohoto důvodu film nejspíš jen tak nepřijde. Pro mne byl Coppolův Dracula obrovským zklamáním a osobně dám přednost knize. A když zpracování knižní předlohy, tak navzdory ne zcela šťastně vybranému představiteli Draculy raději většině zdejších uživatelů neznámou britskou verzi z roku 1977, která je až na pár detailů nejvěrnější adaptací, jakou jsem až dosud viděla, a která mne navzdory 2,5hodinové stopáži dokázala vtáhnout do příběhu. I československá divadelní inscenace pro televizi z roku 1970 je poměrně dost věrná předloze a svou atmosférou dosaženou naprosto minimálními prostředky strčí Coppolův snímek i s celou jeho parádou do kapsy. Navíc má jednu z nejlepších Lucy. A pokud už nějakou velmi volnou romantickou gotickou variaci na draculovské téma, pak snímek s Frankem Langellou z roku 1979, který má dobrou atmosféru, hlavního představitele působícího opravdu jako nelidská, charismatická i nebezpečná bytost, skutečnou chemii mezi ním a hlavní hrdinkou a milostnou scénu s daleko většími grády, než jaké nabízí otevřená erotika Coppolova snímku. A na rozdíl od něj je vkusný. Abych pouze nekritizovala, jednu hvězdičku přece jen udělím, částečně za těch pár zachovaných momentů z knihy, ale především za některé výtvarně zajímavé prvky (paradoxně ne za ty ve vypjatých scénách či bizarní kostýmy, ale naopak za některé jednoduché v těch normálních), které byly opravdu pěkné a nápadité. Bohužel vizuální stránka a dobrá kamera ještě nedělají dobrý film, na to musí mít daný počin hloubku, obsah a ducha. Stejně tak natočit kvalitní adaptaci znamená zachytit charaktery postav, myšlenku, smysl i atmosféru díla. A to se zde podle mého názoru nepodařilo. () (méně) (více)