Návrat domů

Famózní. Navdory či právě pro kontroverzi kolem postavy Jane Fondové. Návrat domů je zkrze ní ještě antimilitarističtějším (alespoň v politickém smyslu) filmem než jsou jeho souputníci (Vesta, Četa, Apokalypsa) přičemž od nejpodobnějšího snímku - Lovce jelenů - se liší úplným vynecháním války samotné ("Nedokážu popsat jaká je - vím jenom, že tak jak ji zobrazují v televizi to není" - kapitán Hyde) a jádro problému není trauma z násilí, zabíjení a smrti, ale ze zbytečnosti, podle Fondové dokonce zločinosti, takového jednání. Jak John Voight tak Jane Fonda odehráli vskutku oscarové party, jejich romanci jsem věřil od začátku do konce, včetně oné prazvláštní milostné scény... Poněkud těžší oříšek byl Bruce Dern, který měl příliš málo prostoru na příliš komplikovanou roli... A soundtrack hrající good ol´sixties... 90% (05.11.2007)

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Vietnam jinak. Místo kousavého burácení M16 uprostřed krví a potem zbrocené džungle – těžká depresivní deka dopadnuvší na pár „mladých a poznamenaných“. Zprvu silní a odhodlaní zde postupně čelí nepříjemnému vlasteneckému vystřízlivění, které se pomalu mění v traumatickou podpásovku, která nepřestává bolet. Válka je tu těžkou a rezavou koulí na noze, která o sobě dává permanentně vědět i pod nánosem relativně bezpečné civilní každodennosti. I v takové době však osud dokáže propašovat do života frustrovaných lidských bytostí nečekanou a intenzivní dávku vzájemného citu a porozumění… Tleskám Halu Ashbymu a zejména hercům, kteří (namísto líbivého předvádění) skutečně hrají. A ten !soundtrack! – ne nadarmo se říká oldies but goldies. (03.04.2009)

Jeden z najväčších filmových symbolov s protivojnovým námetom a veľkým posolstvom. Scenár ako celok síce nie je až tak výnimočný ako napr. Lovec jeleňov, ale naproti tomu obsahuje veľké kvantum pekných myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, pričom majú zároveň aj schopnosť poľahky uviesť diváka do príjemného stavu rozjímania nad témou. Najlepšia vec na filme je však úžasne vykreslená dobová atmosféra a nádherný prenádherný soundtrack, to klobúk dole, to sa podarilo na sto percent. 80/100 (06.03.2016)

Kvalitná psychologická dráma o osudoch zmrzačených veteránov , ktorým vojna urobila zo života peklo na zemi. J.Voight aj J.Fondová predvádzajú výborné herecké výkony a pre mňa je scéna ich prvého stretnutia kde Voight vrieska o dušu a palicou trieska na všetky strany tou najlepšou .Mierne sklamaný som bol z toho, že zbližovanie a vzťah hlavných predstaviťeľov zabral asi 70% filmu.Čakal som ťažkú depku ,takže moje očakávania naplnil iba z časti ,ale celkovo hodnotím pozitívne, určite stojí za pozornosť.Skvelá hudba od Rolling Stones. 70%. (04.03.2010)