Návrat domů

bylo mi čtrnáct, když jsem film viděla poprvé, s magneťákem na kolenou nahrávala muziku... a byla nadšená a naštvaná a rozhodnutá změnit svět... teď je mi o mnoho více a skrze lupu prožitých zkušeností říkám znovu... jsem naštvaná a pořád ještě nevím, jak změnit když ne svět, tak alespoň sebe... snažím se jako tento silný film... (24.10.2013)

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

90% Výtečné protiválečné drama, které nezatěžuje klasickým protestanstkým balastem. Parádní trojlístek Fonda / Voight / Dern. Hodně me zaujala použitá hudba a taky fakt, že Ashby zpravidla nechává znít skladby od začátku do konce a často je zapracovává přímo do děje, třeba když jedna z postav telefonuje a stáhne svoje domácí stereo, stichne i skladba, která původně hrála jen na pozadí atd. (07.09.2009)

Vietnam jinak. Místo kousavého burácení M16 uprostřed krví a potem zbrocené džungle – těžká depresivní deka dopadnuvší na pár „mladých a poznamenaných“. Zprvu silní a odhodlaní zde postupně čelí nepříjemnému vlasteneckému vystřízlivění, které se pomalu mění v traumatickou podpásovku, která nepřestává bolet. Válka je tu těžkou a rezavou koulí na noze, která o sobě dává permanentně vědět i pod nánosem relativně bezpečné civilní každodennosti. I v takové době však osud dokáže propašovat do života frustrovaných lidských bytostí nečekanou a intenzivní dávku vzájemného citu a porozumění… Tleskám Halu Ashbymu a zejména hercům, kteří (namísto líbivého předvádění) skutečně hrají. A ten !soundtrack! – ne nadarmo se říká oldies but goldies. (03.04.2009)

Neskutocna zlata bana bol tento film, Hal Ashby- ho musi poznat kazdy, kto namiesto filmovej teorie zaviedol radsej filmovu prax. nejde tu ani tak o politiku a spolocensko -ekonomicke fakty, skor o emocie, depresie, pesimizmus, nepochopenie. Jeden z najgenialnejsich protivojnovych filmov, hlavne kvoli skvelej Jane Fondovej: Lovec jelenu je artova chujovina pre vystudovane filmove teoretiky, toto je prave filmarske umenie : 100 % (20.10.2020)