Návrat domů

O Vietname, po Vietname, bez Vietnamu. Po dlhšej dobe zasa jeden vynikajúci film bez zbytočného politizovania, ktorý na problémy Ameriky a sveta nazerá prizmou svojich postáv. Ľudí, pre ktorých sa niečo definitívne skončilo a nemajú jasno v tom, či stoja o to, čo im ostalo. Hudba mojej mladosti (Rolling Stones, Beatles, Simon a Garfunkel, Bob Dylan) umocňuje celkový dojem z filmu. Pôvodných päť hviezdičiek a zaradenie do mojej Top 100 vystriedali štyri a v Top 100 ho nahradil iný film s Jane Fonda. (19.09.2009)

Jeden z najväčších filmových symbolov s protivojnovým námetom a veľkým posolstvom. Scenár ako celok síce nie je až tak výnimočný ako napr. Lovec jeleňov, ale naproti tomu obsahuje veľké kvantum pekných myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, pričom majú zároveň aj schopnosť poľahky uviesť diváka do príjemného stavu rozjímania nad témou. Najlepšia vec na filme je však úžasne vykreslená dobová atmosféra a nádherný prenádherný soundtrack, to klobúk dole, to sa podarilo na sto percent. 80/100 (06.03.2016)

VIETNAM - osudové, ožehavé a tolik bolestné téma pro američany, s kterým se nikdy zcela nevyrovnali a nevypořádali. Hal Ashby se tentokráte nezaměřuje na válku samotnou ( ve snímku neuvidíte jedinou válečnou scénu), ale důraz klade na psychologickou stránku dopadu války na jedince poznamenaného touto událostí a zaměřuje se i na životy lidí jim blízkých, kteří zůstali doma. Hlavními hrdiny snímku jsou Sally a ochrnutý válečný veterán Luke. Sally se s Lukem seznámí v nemocnici, kde pracuje jako dobrovolná ošetřovatelka a postupně mezi nimi vznikne silné citové pouto, které následně přeroste v milostný vztah. Sally je ale vdaná, manžel se právě vrací z Vietnamu a tak se musí rozhodnout pro jednoho z nich. Coming home je nesmírně silný psychologický snímek o traumatech z války, o zpětném se začlenění do společnosti, o tehdejší politické situaci v USA, " ochotě " státu se postavit a vypořádat s touto nastalou situací, skvělým scénářem a VYNIKAJÍCÍMI hereckými výkony ústředního dua Jane Fonda - John Voight. Díky jejich přesvědčivým civilním hereckým výkonům je snímek tolik působivý. Za zmínku určitě ještě stojí silná hudební složka, umocńující už tak silný filmový zážitek. 95% s dovětkem, že to jsem před shlédnutím snímku nečekal...... (01.02.2010)

Jako by si autoři snímků o Vietnamu půjčovali jeden soundtrack... je mi jasné, že se z rádií šedesátých let těžko ozývaly jiné hity, tady mě však jejich neutuchající přítomnost ve vážných a vypjatých situacích dost rušila. Co rozhodně nerušilo, byl Jon Voight, nemohla jsem uvěřit, že se dívám na procítěný výkon dnešního slizkého chlápka, předvádějícího svou tvarohovou konzistenci i barvu v postavách - jak jinak - slizounů ve vedlejších rolích. Jeho vystupování bylo přirozené a uvěřitelné, skrývanou bolest a zklamání vyjádřil pouhým pohledem či držením těla a jeho proslov k studentům v závěru filmu byl jedním z mých nejsilnějších emocionálních zážitků... (filmových, samozřejmě :-)) (02.02.2010)

Viděno znovu po aspoň 20 letech. Naléhavost a aktuálnost tomuto snímku vydržela. No jo, na válečné mrzáky nejsou peníze, byť by jistě stačily výdaje za 1 den války aby na zmírnění trpkosti jich osudů bylo financí víc než dost. Zrazeni dvakrát - nejdříve propagandou, která je krmila vlasteneckými frázemi, pak nezájmem o jejich osud. Jako by jim bylo naznačováno, že měli hrdině padnout a ne kazit svou zmrzačenou existencí optimismus národa. Ale impérium se již poučilo a namísto občanské armády zřídilo žoldácký sbor. Tím se hodně věcí zjednodušilo. Výkony Fondové a Voighta jsou nadprůměrné. (05.05.2015)