Vyvolávač deště

Snad žádný subžánr není v americké audiovizuální kultuře tak dokonale profláklý jako tzv. právnická resp. soudní dramata. Dalo by se říct, že nic nového už se vymyslet nedá a scénáristé zkouší čím dál tím ztřeštěnější situace, koflikty a rozuzlení, to vše s tím, že i přes krkolomnost zápletek mívá tenhle druh filmů standardní a předvídatelný závěr. Nejvíc se na tom úpadku podepsaly seriály, které žánr vyždímaly do mrtě. Vyvolávač deště z té záplavy vyčnívá hereckým obsazením, určitou střízlivostí a humanistickým poselstvím. Poctivý film, který sice nepřekvapí, vlastně ani nemá čím, ale který zůstane v paměti, je profesionálně natočený a něco, vlastně docela dost, vypovídá o systému, který kritizuje. Za ústřední hereckou dvojici Matt Damon a Danny DeVito přidávám pátou hvězdičku. Celkový dojem: 90 %. (02.11.2012)

Rozhodně zajímavý film ze soudního prostředí. Jenže výkon Damona, který měl excelovat, neboť se kolem něj točí vše, mi připadal takový, jako počáteční právnický výkon Rudyho. Roztěkaný, nervózní, ztuhlý a tak trochu nesvůj. Nemůžu si pomoct. DeVito a Voight mu zcela utekli. Coppola bez debat velmi dobře zachycuje to, jak to v právnickém světě chodí co se týče lží a podvodů, ale když přijde na samotné dialogy, co se odehrávají v soudní síni, nemají takový náboj. Jakékoli problémy ve vyslýchání jsou v podstatě záhy jednoduše vyřešeny dalšími a dalšími esy z rukávu bez žádného pořádného zvratu a nutnosti měnit taktiku. Když to porovnám s Časem zabíjet, tam to bylo o něčem jiném - z prostředí síně jste cítili jak se oběma stranám vaří mozky, aby něčím vyzráli na ty druhé. To mi tu chybělo. (23.08.2010)

Vyvolávač deště pro mě vždy byl děsně lidským filmem. Jasně, Coppola a Daemon vytvořili místy až kýčovité pozlátko s růžovími brýlemi a děsnou naivnitou, ale přesto je to 130 minut čistoty, které se v dnešním světě více než hodí. Pohodové 4 hvězdy. How do you know when a lawyer is lying? His lips are moving. (09.05.2009)

Zfilmovat soudní dramata je ošemetná věc. Velmi často se z toho může vyklubat hroozná nuda, kterou se tvůrci snaží okořenit patetickými výlevy. Zaplaťpánbůh, že se Vyvolávače ujal Coppola, který tohle nedopustil. Patetický výlev si sice na konci jeden neodpustil, ale vše vykomenzoval strhujícím předchozím průběhem. Filmu v podstatě není moc co vytknout - snad jen to, že se tam nevidíme nic moc nového a třeba proti takové Philadeplhii tomu chybí onen provokativní náboj. Jinak film skutečně odsýpá a strhující scénky ze soudní síně jsou místy protkávány úsměvnými situacemi zejména prostřednictvím Dannyho DeVita. Matt Damon byl už zde naprosto přesvědčivý a jeden z nej záporáků 90. let Jon Voight opět vypouští sliz na míli daleko.....Do pěti hvězd chybí jen velice málo, v tomto případě trochu originality a moment překvapení, ale to je spíš věc Grishamova příběhu, který ty své story píše trochu podle stálého mustru. Filmařská stránka je za 100% (08.02.2009)

Přiznávám se, že pro všechny filmy, kde je hlavní postavou spravedlivý a čistý caprovský hrdina, který se neohroženě staví nepřátelskému světu (zde poměřující síly s klienty vykořisťující pojišťovnou a armádou jejích nájemních advokátů a poskoků na právnickém kolbišti), mám vyloženě slabost a nenechám si žádný takový ujít. Trochu nesmělý, vyjukaný, ale přesto odhodlaný, vytrvalý a neochvějnou etikou (srdcem) se řídící Matt Damon, který se se ctí pere s vlastním životem a ještě při tom pomáhá lidem ve svém okolí, se do role jednoho takového hodí naprosto dokonale. Samozřejmě lze vznášet námitky na nepříliš objevný příběh, ale Copollova cílevědomá a nenapadnutelná režie s pevnou strukturou, nápaditostí a nepolevujícím tempem dělá z obyčejného soudního dramatu, jakých je na každý pád veletucet, opravdu veliký a jako kšandy napínavý boj. Ke všemu dobrému ještě přičítám výtečnou kameru mého favorita Johna Tolla, vhodně zvolenou hudbu s mírně parodizujícím aroma od maestra Bernsteina, obzvláště trefný casting a sním i nezapomenutelné herecké výkony takřka všech obsazených. Velmi si cením i dvojitého zakončení (následuje malý SPOILER), v jehož druhém závěru je záměrně naoko zbořen triumfální happy end, aby mohl být vypravěčovou optikou zhodnocen vlastní přerod a objev/přijmutí ponaučení. // Přijde mi povrchní dávat pouze čtyři hvězdičky filmu, kterému nelze vytknou v podstatě nic markantního, i když do soudní síně nepřinesl žádné revoluční novum, takže se neostýchám vynést verdikt podle pětihvězdičkového precedentu. (07.02.2009)