Metallica: Some kind of monster

To čo sa dozviete o Metallice z tohto filmu sa o nej nedozviete nikde inde. Tie najemociálnejšie momenty zachytené kamerami, tie najzaujímavejšie momenty z nahrávania St.Anger a tie najhlbšie rozhovory a najintímnejšie informácie o členoch kapely. Všetky ´thanx´ sveta za tento film a za to čo nám ukázal a samozrejme veľký obdiv pre našich chlapcov, ktorí to nemali také jednoduché ako sme si to mysleli my. (05.07.2009)

Dokument, víc než jen o Metallice o "normálních" vztazích mezi lidmi svázaných velmi dlouhodobou spoluprací. Ponorková nemoc uprostřed statisícových davů. Co na tom že je to Metallica, co na tom že je to největší rockový bordel ever, tady boduje šest úplně normálních chlapů v místnosti a rozhovory, z jejichž obyčejnosti a samozřejmosti s jakou doprovází jakýkoli kreativní proces, kdekoli na světě, až mrazí. Mezi hudebními dokumenty tak patří k jasné špičce. 8/10 (06.12.2013)

Skvělý dokument o krizi kapely na počátku nového tisíciletí, který naštěstí neskončil rozpadem kapely, ale albem St. Anger. Nemusíte být ani fanoušek Metallicy, aby se vám dokument líbil a i ta délka je v pohodě. Nejzajímavější jsou hádky Jamese s Larsem, kdy si nadávají do čuráků, ale jsou relativně pořád v pohodě. Pořádná krvavá hádka tomu chybí. Trochu bych si tipnul, že některé věci do filmu nedali, i když je jinak dost otevřený. Je to "jen" dokument, ale bylo by nefér nedat plný počet. (23.10.2010)

Plný počet, pánové mi nedali na výběr. Perfektní dokument, odhalující okolnosti vzniku alba "St.Anger". Hetfield se léčil ze závislosti na alkoholu, skupina album natáčela neskutečně dlouho, vyhazov Newsteda....Čím dokument zaujal byla přítomnost emocí-Ulrich naplno řekne Hetfieldovi, že se chová jako čurák (!!!), občas jsou vidět slzy...Ale jako nejsilnější moment beru sezení Ulricha a Mustainea z Megadeth. Od zrzounka Dave bych nečekal, že se málem rozbrečí z fasktu, že se svou kohortou hrál vždy druhé housle. Nic proti Megadeth-jejich alba jsou parádní. Doporučuji skouknout. (26.03.2012)

Čtyři hvězdy ode mě o něčem vypovídají, že nejsou za zásluhy - členům Metallicy jsem stále nezapomněl plivnutí do tváře internetu a jejich hudba je mi jednou z nejvzdálenějších (závěrečné "metalování" po nástupu na Morriconeho The Ecstasy of Gold mi jako fanouškovi soundtracků příde hodně směšné). Ale tento explicitní dokument prošpikovaný dramatickými scénami je výhra, ve kterou dokumentující Berlinger se Sinofskym nedoufali ani ve svých nejčokoládovějších snech. Srovnávání s absurdností Spinal Tap není zas tak mimo, jak by si většina hardcore fanoušků přála. :-) Největší výtka - stopáž! Dvě hodiny dvacet je opravdu moc na dokument o dvou letech kapely. 70 % (30.07.2010)