Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Nejsem příznivcem LGBT filmů jak se jim dnes říká a asi nikdy nebudu. Vadí mi způsob jakým menšiny nutí majoritě respekt k jejich odlišnosti. Tolerance má být přirozená, ne vynucovaná. A čím víc se tak děje, tím více mi všechny ty menšiny lezou na nervy se svými stupňujícími se požadavky. Přitom je to dle Darwina věc, která se vyřeší sama - slepá větev vývoje. Nicméně chápu, že to někteří jedinci uvěznění v tělech, která si nepřejí nemají jednoduché. Že také touží po svobodě a obyčejném respektu bez posměšků. A řeknu vám rovnou, že tenhle film to překrásně nenásilně a nenuceně ukazuje. A já jsem rád, že jsem jej viděl. Původně jsem si totiž myslel, že je to obyčejná roadmovie s partou přátel v autobusu. Obsah jsem nečetl a na film narazil náhodou. Říkám si hm... Má milovaná Austrálie, hliníkovej třínápravovej křižník, komedie... To jsou ingredience co já rád. Jenže z party přátel se hned v úvodu vyklube tojice transsexuálů jedoucí přes půl Austrálie předvést svoji transvesti show. A ačkoliv je to roadmovie lehce bizardní, nutí místy k zamyšlení. Film je plný hudby, šílených kostýmů a přenádherných scenérií Austrálie. Úvodní herecká trojice Stamp, Weaving a Pierce plus Hunter v roli mechanika Billa předvedli fakt herecký koncert. Tady nemohu jinak a dávám za 4 kostýmy skupiny ABBA. * * * * (04.10.2020)

"Můžeme o filmu vést spory, můžeme s ním nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti němu dá dělat." Vlastne nie. Ešte ho môžem označiť za odpad, čo s radosťou vykonám, pretože tolerancia k úchylom je to posledné k čomu by som mohol dospieť. Ani to nebudem odôvodňovať, pretože ma napadajú iba samé žalovateľné vyjadrenia. (04.03.2010)

Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. (06.07.2018)

Priscilla, zazářila v kinech v době totality a naprosto mě vzala, pak jsem ji viděla dabovanou na VHS, trošku to ubralo na dojmu, ale těším se na ní znovu, jen co bude trochu času. Krásný lidský příběh naprosto JINÝ, kdo film viděl, určitě mu zůstane dlouho v hlavě z toho či jiného důvodu (tím myslím i ty hochy, kterým brknul na nějakou strunku a děsně je pobouřil...nebo snad pobouřil i nějaké holky?) (12.05.2008)

V hadrech a namaskovanej nejlíp vypadal Guy Pearce, při vystoupeních nejlíp zpíval Hugo Weaving a Terence Stamp (chlap, do kterýho byste to nikdy neřekli) byl nejlepší přirozená ženská. A pak že se mi nelíbí filmy o buznách. Škoda, že všechny svoje nejlepší kostýmy předvedli během jedné jediné písničky, to bylo trapný (jako že se nemohli stíhat tak rychle převlíkat) - ale leguáni z nich byli úžasní. No byla to zábava! A všimněte si takovýho toho plk plk zvuku, ten je tam pořád... (10.12.2008)