Noc s nabroušenou břitvou

K pořádnému hororu má tahle vyvražďovačka daleko. Lekacích scén je jako šafránu, i když stříkání krve a máchání břitvou a noži si užijete dosytosti. Tím to ale nechci shazovat, jen se to podle mě víc blíží tomu drama/thriller. Vyzvihnout by se dala zajímavá závěrečná pointa, u které si však člověk uvědomí, že to vlastně celé moc nedávalo smysl:) (23.10.2011)

Non-brain priama čiara cez ultragore k happy záveru. A potom prišla pointa, ktorá keď sa človek trošku zamyslí nad tým čo jej predchádzalo, silne pokrivkáva na nelogičnostiach (čo je škoda). Ale dokázala ma prebrať s letargie 100x videného a to je veľké plus. Tým, že som o filme nič nevedel = neočakával, tak som spokojný. (26.11.2005)

S odstupom pár hodín. Čo na to hovorím? Je to na 5*! Píšem to po prví krát: Kašlite na každého, koho zarazila posledná polhodina, či sklamala pointa. Tak teda, zarazila aj mňa ale sklamala? To určite nie. Je to geniálne! (Viď: PALDINI) Na horor? Určite. O zabijakovi, ktorý vezme bez problémov na 6 ročného chlapca dvojhlavňovú brokovnicu? Určite hej. A tej krvi? Strieka kade dosiahne a všetci sú krvavý. Geniálny jednoduchý námet bez väčších trhlín v scenári zabalený v geniálne jednoduchej réžii zavŕšený skvelou pointou vás trošku prinúti zapremýšľať o deji po skončení filmu. A nenechajte sa oklamať prvými desiatimi minútami. To sa rozbehne! :) A k tomu nám zahrá aj MUSE - New Born. Ak máte radi nový TCM a Fight Club nieje čo riešiť, toto je film presne pre vás. SPOILER: naposledy bola táto pointa použitá v Hide and Seek (2004), ktorý na nej však totálne zlyhal! (18.05.2005)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

║Rozpočet €2,2milióna║Tržby USA $3,681,066║Tržby Celosvetovo $6,291,958║ Nechutné až odpudivé, v efekte hrôzy maximálne presvedčivé až strach sa dá skutočne precítiť, škoda toho záveru mohol to byť jeden z naj horrorov vôbec. Francúz Alexandre Aja je veľký talent vo svojom horror žánry! /80%/ (12.01.2007)