Noc s nabroušenou břitvou

No konečne! Už som mal plné zuby toho, ako si dnešní teen-blackmetal-horror-pozéri spokojne krochkajú na vylúhovaných čajoch typu Saw, Cabin Fever, Hostel či Slimák a tvrdia, že práve toto je to správne mäso (ale zase je to pochopiteľné, veď oni kakali do plienok pri Vreskotoch, zatiaľ čo nám mazákom prvé stretnutia s hororom zaobstarávali Romero, Fulci, Lenzi, Raimi a hlavne maestro Argento). Noc s nabrúsenou britvou som dlho odkladal v obave, že dostanem podobný moderný výluh. Ale ajhľa, aké príjemné prekvapenie! Alejandre, ktorý ma presvedčil už "okatými horami", predvádza takmer dokonalý francúzsky bitúnok, ktorému prostučká zápletka (veľmi sympatická nakrátko ostrihaná lesbička čelí extrémne odpornému vidieckemu slasherovi, ktorý vykynožil rodinu jej kamarátky... a niečo sa v tom zvrtne) len prospieva, pretože umožňuje režisérovi roztočiť smršť brilantne zrežírovaných scén a chutne nechutných nápadov. Záverečný zvrat sa samozrejme bije s logikou, ale keďže som ho na základe jednej hlášky z úvodu očakával, výborný dojem z filmu mi nepokazil. Excelentná audio stopa - zvolená hudba i zvukové efekty len podčiarkujú skvelý hororový zážitok. (17.03.2007)

Původně jsem myslel, že půjde o tuctový horor á la Texaský masakr, ale pár věcí mě docela překvapilo. No..Pár... Přiznám se, že horory moc nemusím a scény, kde chlápek podřízne své oběti hrdlo, ze kterého pryští krev, jako by to byla Křižíkova fontána, tak tyhle scény skoro až nesnáším. Ale je to horor a napětí je tu to nejdůležitější. Co mě ale překvapilo, byl smysl celého toho šílenství. Jak pozoruju, tak skoro každého tady zaskočil ten závěr, ale už od prvních záběrů filmu se dalo tušit (a především z Mariiny repliky "Nebyl to chlap. Byla jsem to já.To je na tom to nejstrašnější."), že se k něčemu takovému schyluje. Uvodní "Nahráváte to?" tak odstartovalo děsivou story jedné schizofrenní vysokoškolačky, která byla tak beznadějně zamilovaná do své nejlepší kamarádky, že jí to nedalo a musela si lásku vynutit..:-)) Tuhle domněnku potvrzuje scéna, kde zjevně něčím nespokojená Marie venku pokuřuje cigárko, sleduje nahou Alexii, jak se sprchuje a hned na to v pokoji zručně provádní jistou manuální činnost..:-) Něco se v ní zlomilo a zvítězily destruktivní sklony. Výtka patří některým nelogičnostem, ale tím nemyslím např. scény, kde vrah řídí dodávku a obě dívky jsou zavřené vzadu... V tomto konkrétním případě jde jen o dost pokřivený pohled pomatené dívky, který máme zrovinka možnost sledovat. Závěr: Slušný tahák nervů s překvapivým rozuzlením, ale s některými nelogickými úlety. 3x* (03.05.2006)

Aja dokázal, že je rozený filmař, bohužel u Noci mu chyběl lepší scénář. Většinu snímku to ani nevadí, bohužel pak přijde supermegablbá pointa, která je totálně nelogická a fakt se sem nehodí. Jinak i z tisíckrát viděných scén dokáže režisér vypumpovat adrenalin, natočit je vizuálně zajímavě a propojit je s dokonale padnoucí hudbou (třeba v případě New Born od Muse). (20.12.2006)

Přiznám se, že po "Hory mají oči", které mě moc nezaujalo jsem se Ajovi dlouho vyhýbal, ale kladné reference na tento film, přicházející z několika stran, mi prostě nedovolily tento kousek vynechat. Nejdřív celkem zajímavá krvárna s velmi dobrou atmosférou, ale i přesto nikterak uchvacující. Ještě nějakých 10 minut před koncem jsem byl rozhodnutý dát takové ty klasické 3 hvězdy, ale to jsem ještě nevěděl co příjde. Závěr, který je tady mnohými odsuzován, mi tak nesmírně zamotal hlavu, že jsem si musel v hlavě celý film procházet a vysvětlovat. Nakonec musím uznat, že lepší závěr by se těžko vymýšlel. Díky tomu jde hodnocení jednoznačně nahoru a pro Aju jsou dveře opět otevřené. (24.10.2008)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)