Milostný příběh

Odkouzlení světa a sexuality pomocí dokumentaristického zcizení, nebo naopak ironizace a sexualizace zdánlivě vážných/ asexuálních témat? Není divu, že z bývalé Jugoslávie vzešli lacanovsky orientovaní myslitelé, nejznámějším z nich je Slavoj Žižek, kteří psychoanalyticky odhalují v kořenech společenských fenoménů fungování touhy a... pudu smrti. (Hned následující Makavejevův film bude ostatně zaměřen na jiného psychoanalytika - Wilhelma Reicha). "Milostný příběh" tepe rytmem filmových 60. let a silou modernity - i samotná ústřední dvojice je ztělesněním principů moderní osvobozené sexuality oproti tradičním milostným a rodinným dispozicím: mužské dokumentárně chladné sekvence proti ženskému živelnému příběhu? Samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie stavící se proti touze, fikci a základním radostem? Nebo radikálněji: samosprávný socialismus, VŘSR, věda a sociologie, inspektoři hygieny zabíjející libidinální touhu v sobě samých a potlačující vědomí, že je to právě touha, na nichž stojí jejich existence? V Makevejevově filmu neexistuje soukromý příběh, intimní touha a hlavní hrdinové v protikladu k realitě, ale vnitřek a vnějšek se proplétají jako lacanovské nevědomí. (01.02.2016)

Významově mnohoznačný a vcelku obtížně uchopitelný snímek mísící vícero rovin. Film částečně předznamenává, jakým směrem se Makavejevova budoucí režisérská kariéra bude ubírat. Prostý příběh vztahu telefonní přepojovatelky a deratizátora krys je narušován častými (pseudo)dokumentárními vsuvkami a krátkými přednáškami kriminologů. Nejednou jsem si vzpomněl na film pozdějšího data, na Zanussiho Iluminaci. Co na snímku oceňuji, je určité propojení fikčního a dokumentárního světa, které divákovi dává nahlédnout v podstatě hned v počátku filmu (jak píše Vojtisekll) na výsledek milostného vztahu. (23.01.2008)

Mezi krásnou Isabelou a nevýrazným Ahmedem se zrodila láska až za hrob. A to doslova. Jak rychle začala, tak i skončila. Přispěla k tomu budovatelská doba nebo snad krysí hemžení? Některé přednáškové vsuvky byly celkem příhodné a často i relativně vtipné, jiné zase naopak dost otravné a příběh nikam neposouvaly. (65%) (12.02.2023)

Film střídá dvě zdánlivě nesouvisející linie, které se před koncem filmu spojí do jednoho jednoduchého příběhu. Makavejev zde poprvé používá své metody koláže – příběh se střídá s přednáškami o sexuologii, krimnologii, vyhlazování krys a s fragmenty ze starých sovětských propagandistických filmů - ale nevzdává se atmosféry "černého filmu". (29.11.2007)

Modernisticky, esejisticky zcizovaný film-koláž, uvažující náročnými postupy nad tématy sexuality, vztahu kontrastních životních (i náboženských) stylů a kultur, reality srbského socialismu, kriminalistiky i třeba problému přemnožených krys, ve svých mnoha vrstvách ukrývá fragmenty příběhu lásky operátorky PTT Izabely (Eva Ras) a muslimského muže Ahmeda (deratizátora krys). V průběhu obrazů soužití, z klidu, idyly až k rozkolům a tragickému závěru, forma připomene místy godardovskou eleganci (oproti barvitému hitu Žena je žena je tu však dominantní realistická a pošmournější nálada), montážním a přednáškovým principem pak také některé filmy Zanussiho či Alexandera Klugeho. Makavejev však, s ohledem i na následující extrémní díla, v provokativnosti témat i jejich zpracování došel v lecčems nejdál. (03.01.2013)