Strašidelný palác

Neviděl jsem film, kterému by se tak úspěšně dařilo převádět na plátno cokoliv z atmosféry knih H.P. Lovercrafta. Cormanovi se to částečně daří a už jen to je úspěch. O nějaké atmosféře strachu již se přbývajícím stářím tohoto filmu sice již nemůže být řeč i když i tak se občas divák dočká náznaku napětí, či leknutí. Jinak asi není filmu moc co vytknout. Je tak dobrý jako jsou dobré předlohy z nichž čerpá a stejně jako ony je i on poznamenám časem. Pro ty papundeklové kulisy, když jsou pěkné, má slabost a tak dávám solidní 4 hvězdy. (12.11.2010)

Jestli někoho těší postavy herců strnule postávající či absurdně se pohybující mizanscénou, které vévodí šestákové gotizující a vůbec historizující rekvizity odrážející spíše vkus nevzdělaného hradního pána, který si myslí, že umí nahnat strach, než zlého génia, nejsem to já. Konečně jsem prožil, v čem je lepší Shining - umí z moderního hotelu vybudovat lepší atmosféru než tohle ze vší rozházené veteše - poskytnout neurčitou obavu namísto shovívavého úšklebku. (18.12.2010)

Ultimatívna pecka a jeden z najlepších gotických hororov a dozaista i jeden z najlepšie zadaptovaných Lovecraftov (a to ma predloha inak nebavila). Totižto Lovecraftov afektovaný rukopis dokonalo sedí na Cormanovu afektovanú réžiu a neskutočný fenomenálny Vincent Price by sa nedal nijako inak charakterizovať ako Lovecraftom herectva. Taktiež narozdiel od Pit and Pendulum či Masque of the Red Death je tu oveľa viac exteriérov, ktoré v gotických hororoch tak zbožňujem. Takže uličky zaspatého novoanglického mesta striedajú zábery na pokrútené stromy na hmlou zakrytom cintoríne a k tomu hrá úžasná pompézna hudba! Číra slasť! (30.12.2015)

Pokud se nepletu, tak se jedná o vůbec první zfilmovanou adaptaci na motivy povídky H. P. Lovecrafta. A díkybohu zrovna ta povedená z veškeré změti průměrných až podprůměrných bijáků. Jen pár výjimek stojí za zkouknutí. Ačkoliv v úvodních titulcích je odkaz směřován na jiného literáta Edgara Allana Poea, tak zde je jednoznačně Lovecraft. Nechce se mi ovšem věřit, že Strašidelný palác natočil stejný režisér, co měl na paškál zábavný brak Útok krabích monster. Inu, je tomu tak! Strašidelný palác naštěstí brakovitý není a řadí se hrdě k těm starým, kouzelným a atmosférickým gotickým hororům, které je radost v dnešní přetechnizované době sledovat. Moc rád tyhle klenoty lovím a že je stále co objevovat! Vincent Price je ve své dvojroli naprosto přesvědčivý a daří se mu dobře podat charakterní proměny jeho hlavního hrdiny. Ano, je to ten stejný herec, co stvořil ve své továrně Střihorukého Edwarda, ale to je jen takový špek na závěr, aby se neřeklo. (30.08.2018)

Haunted Palace představuje návrat ke starému receptu amerického gotického hororu 30. let. Tím se rozumí viktoriánské dekorace, ateliérovost, ponurost a postupné racionální vysvětlování všech událostí. Výsledkem je nesnesitelně žánrový závěr a realisticky-strnulé prostředí, v některých momentech nepatřičně exponované (blesky, objevování kastelána, klaustrofobie a nepoznatelnost místa vily). A vůbec nejde o to, jak se někdo zabije, ale jak se k tomuto zabití dopracujeme. ____ Celý film záměrně a důmyslně pracuje se systémem apriorního / aposteriorního poznávání. Události ve filmu se odehrávají o 110 let později, divák tedy díky aposteriorním znalostem ví víc než postavy. Přesto se spolu s postavami ocitá po začátku dění v pozici apriorního pozorovatele, který musí věci domýšlet, protože nedisponuje jakýmikoliv zkušenostmi. Co víc, postavy díky dědičnosti diváka v informovanosti předběhnou a vymění si s ním pozici. Což je komplikováno ještě tím, že 1, paradoxně nejvzrušivějším objektem je manželka, sic nevědoucí, přesto zachraňující vědoucí. Lépe řečeno, svoji apriornost vykupuje schopností být hybatelem děje (na rozdíl od diváka) a ženským instinktem. Pohybuje se přesně na pomezí femme fatal (na to však nemá dostatek moci) a gore-předmětu (před tím ji chrání žánr). A za 2, je to komplikováno tím, že spousta postav ví víc než jiné postavy. Neboli některé ví víc než divák a jiné ví méně než divák. Tudíž vedle klasických „hladin" každého filmu (autor - vypravěč - postavy - divák) se jednotnost postav (třetí hladiny) rozchází v tom, co jim vypravěč, potažmo autor přiřkne, co jim vědět dovolí a co zatají. (21.10.2008)