Strašidelný palác

Haunted Palace představuje návrat ke starému receptu amerického gotického hororu 30. let. Tím se rozumí viktoriánské dekorace, ateliérovost, ponurost a postupné racionální vysvětlování všech událostí. Výsledkem je nesnesitelně žánrový závěr a realisticky-strnulé prostředí, v některých momentech nepatřičně exponované (blesky, objevování kastelána, klaustrofobie a nepoznatelnost místa vily). A vůbec nejde o to, jak se někdo zabije, ale jak se k tomuto zabití dopracujeme. ____ Celý film záměrně a důmyslně pracuje se systémem apriorního / aposteriorního poznávání. Události ve filmu se odehrávají o 110 let později, divák tedy díky aposteriorním znalostem ví víc než postavy. Přesto se spolu s postavami ocitá po začátku dění v pozici apriorního pozorovatele, který musí věci domýšlet, protože nedisponuje jakýmikoliv zkušenostmi. Co víc, postavy díky dědičnosti diváka v informovanosti předběhnou a vymění si s ním pozici. Což je komplikováno ještě tím, že 1, paradoxně nejvzrušivějším objektem je manželka, sic nevědoucí, přesto zachraňující vědoucí. Lépe řečeno, svoji apriornost vykupuje schopností být hybatelem děje (na rozdíl od diváka) a ženským instinktem. Pohybuje se přesně na pomezí femme fatal (na to však nemá dostatek moci) a gore-předmětu (před tím ji chrání žánr). A za 2, je to komplikováno tím, že spousta postav ví víc než jiné postavy. Neboli některé ví víc než divák a jiné ví méně než divák. Tudíž vedle klasických „hladin" každého filmu (autor - vypravěč - postavy - divák) se jednotnost postav (třetí hladiny) rozchází v tom, co jim vypravěč, potažmo autor přiřkne, co jim vědět dovolí a co zatají. (21.10.2008)

Pokud se nepletu, tak se jedná o vůbec první zfilmovanou adaptaci na motivy povídky H. P. Lovecrafta. A díkybohu zrovna ta povedená z veškeré změti průměrných až podprůměrných bijáků. Jen pár výjimek stojí za zkouknutí. Ačkoliv v úvodních titulcích je odkaz směřován na jiného literáta Edgara Allana Poea, tak zde je jednoznačně Lovecraft. Nechce se mi ovšem věřit, že Strašidelný palác natočil stejný režisér, co měl na paškál zábavný brak Útok krabích monster. Inu, je tomu tak! Strašidelný palác naštěstí brakovitý není a řadí se hrdě k těm starým, kouzelným a atmosférickým gotickým hororům, které je radost v dnešní přetechnizované době sledovat. Moc rád tyhle klenoty lovím a že je stále co objevovat! Vincent Price je ve své dvojroli naprosto přesvědčivý a daří se mu dobře podat charakterní proměny jeho hlavního hrdiny. Ano, je to ten stejný herec, co stvořil ve své továrně Střihorukého Edwarda, ale to je jen takový špek na závěr, aby se neřeklo. (30.08.2018)

Cormanova výprava do světa H. P. Lovecrafta dopadla stejně dobře jako výpravy do světa A.E.Poea. Mezi Cormanovy poeovské adaptace dokonale zapadá a rozhodně to není jen tím, že i ona předstírá, že je Poe. Atmosférou, příběhem i stylizací, od kulis po herecké výkony. Vše navíc sjednocuje dokonalý Vincent Price, který je tu možná méně podivínský než poeovkách, ale to mu vůbec nebrání vyvolávat mrazení v zádech svými dokonale deklamovanými monology. Funguje i po půl století a potěší i při repríze. Navíc vyvolává zašlé vzpomínky na projekce v pražském Ponrepu, kde to vonělo dřevem, dřevěné sedačky vrzaly, a zvuk měl ten nezapomenutelný podklad filmového pásu vrnícího na své cestě promítačkou z jednoho kotouče na druhý. (31.12.2016)

Další Cormanova trefa (skoro)do černého. S tímhle kouskem musí být spokojenej snad každej milovník gotickýho hororu. Ikdyž tenhle film byl k úspěchu snad předurčen. Nedokážu si totiž představit, že by z toho byl nakonec propadák. Spojení Roger Corman, předloha E. A. Poe(báseň), předloha H. P. Lovecraft(povídka)-ikdyž toho zase až tak nemusím, Vincent Price a Lon Chaney Jr(ikdyž já raději tatíka). Tahle kombinace je prostě polovina úspěchu. Možná mě osobně zamrzelo, že víc prostoru nedostala krásná Barboura Morris. Silné 4hvězdy. (08.01.2024)

První filmový Lovecraft a hned takhle povedený. Do zapomenutého městečka, nad kterým se již staletí vznáší kletba upáleného čaroděje, se vrací potomek dotyčného čaroděje a začínají se dít věci. Plusem je výtečná atmosféra. Příběh ale bohužel nemá úplně největší spád a celé vyprávění je na dnešní poměry hrubě naivní. Nadšení se u mne nekoná, ale za povšimnutí The Haunted Palace určitě stojí. (28.11.2010)